Something was changed

11. listopadu 2012 v 21:05 | MissFreakyLuce |  Jednorázové povídky
Okay, takže jsem se rozhodla sem hodit další jednorázovku. Někteří jste jí už mohli číst u mě na blogu, ale pro ty, kteří ještě ne, tak vám přeji příjemné počtení. A jestli už jste jí četli a přesto si jí přečtete ještě jednou učiníte mě tím nejšťastnějším člověkem na planetě. ^____^ Předem děkuji moc za případné názory.

Something was changed

"Franku! Zvedni ten svůj línej zadek a pojď mi pomoct narvat tenhle bordel do tý garáže, jinak se dneska nikam nejde!" Volal na mě můj mírně vznětlivý kamarád Gerard. Znali jsme se už odmalička a on se ani trochu nezměnil. I když oba za chvíli vyjdeme střední, byl stále stejně dětinský jako dřív. Protože podle něj celá záležitost s dospíváním není správná. Ale čert to vem, myslím si to taky.
"Už jdeš?" Ječel na mě znova, když do garáže dával nějakou krabici.
"No jo!" Opáčil jsem a ze srandy ho kopnul do zadku, že se s krabicí převrátil dopředu. Začal kýchat, jak se mu obličej zabořil do prachu na věci, co nesl.



"Já tě asi zabiju." Dořekl a znovu kýchl. Jen jsem se samolibě usmál a šel k nějaké hromadě nepořádku, kterou měl Gerard uklidit jako trest za minulý pozdní příchod domů na sešlost jejich rodiny a ještě z něj byl cítit alkohol. Samozřejmě, že jsem na tom měl částečnou vinu i já a jelikož jsem Gerarda jako tradičně nesl domů na zádech, která mám kvůli němu naprosto oddělaná - jeho matka udělila tenhle trest i mně a jelikož je to dobrá kámoška mojí mámy, slízl jsem si to ještě pěkně doma. Ale co už. Akorát jsem chtěl odkrýt pár dalších krabic jednou plachtou, uvědomil jsem si, k čemu ta plachta dřív sloužila. Ta si toho už pěkně zažila. Byla používána jako plášť Batmana při našich dětských hrách s Geem. Byla už pěkně roztrhaná, protože jí jeden čas používal i Mikey jako plachtu na svojí motorku. Mikey byl mladší bratr Gerarda. Měl jsem toho kluka rád, ale nikdy jsem si s ním nerozuměl tak jako s Geem. Byli jsme nerozlučná dvojka, vlastně i jsme. Náhle jsem začal vzpomínat.

"Frankie, podívej! Já budu batman, protože mám tenhle super plášť a ty můžeš být můj kumpán Robin, jo?" Žvatlal malý hnědovlasý chlapeček, ano Gee. Přitom se radoval z toho, že doma našel jakousi černou plachtu, kterou on považoval za superhrdinský plášť, jelikož si jí hrdě uvazoval okolo krku. Já se na něj s pobavením podíval a dodal: "A proč musím být zase já ten kumpán? Proč nemůžu být taky jednou ten hlavní hrdina?" zauvažoval jsem najednou. Gerard, který se právě plazil zpod plachty zauvažoval a vztyčil pohled k nebi.
"Vždycky to tak bylo Frankie. Navíc - ty jsi mladší a taky menší." Poplácal mě po hlavě, jako psa, hned se mi nafoukly tváře.
"To není fér Gee, jako kdyby na tom záleželo." Odporoval jsem mu.
"Franku, Gerarde! Pojďte dovnitř, začíná pršet!" Zvolala na nás najednou mamka. Naše matky byly velmi dobré přítelkyně, takže jejich synové - my dva - trávili odpoledne společně.
"Ale-" Snažil se odporovat Gerard, který byl stále nadchnutý z jeho "pláště".
"Tak pojď Gee, hrát si můžeme i vevnitř." Popostrkoval jsem ho, chytl ho za ručku a odvedl do domu.

Usmál jsem se sám pro sebe. Ach ta dětská léta. Ani jsem si nevšiml, že vedle mě stojí Gerard a směje se.
"Navždy můj kumpán." Poplácal mě po hlavě, "A taky jsi pořád menší než já." pokračoval v tom Gee. Jako kdybychom byli propojení a on právě veděl, na co jsem vzpomínal.
"Jsem rád, že jsem se alespoň jako Robin oblíkat nemusel. Pamatuješ jak jsi mě chtěl narvat do těch elasťáků?" Zasmál jsem se a Gerard se mnou, přerušilo nás něčí zaječení.
"Hele vy dva trestanci, máte prej padat dovnitř, že bude bouřka, douklidíte to prý zítra!" Byl to Mikey, který měl v ruce joystick od playstationu a byl nejspíš vážně "nadšený", že se od hraní musel odtrhnout. Dokonale mi to připomnělo závěr mého vzpomínání. Tehdy se taky schylovalo k dešti. Jako kdyby se minulost opakovala.
"Dejavu." Okomentoval to Gerard, nejspíš byl naladěn na stejné vlně jako já a všiml si toho též. Jen jsem se ďábelsky zaculil a propletl svou ruku s tou jeho. On zrudl až po kořínky jeho vlasů a já se chechtal.
"To snad nemusí být." Hodil po mně jeden z jeho úsměvů, ale já to ignoroval.
"Tak pojď Gee, hrát si můžeme i vevnitř." Řekl jsem jako tehdy před lety a až teď si uvědomil jak moc dvojsmyslně to vyznělo, takže jsem se pochopitelně začal smát, ale Geeho ruku nepustil a táhl ho do domu. Ani tam jsem své sevření nepovolil. Mikey nás sjel pohledem, protože si právě dával pauzu od hraní, aby si mohl jít udělat popcorn.
"Já to věděl. Ano, rád ti půjdu za svědka Gerarde." Okomentoval situaci a zasmál se svému vlastnímu vtipu, dokonce i já, jen Gerard pohodil jako vždycky svými vlasy a uraženě se na svého bratra podíval. Nakonec jsem mu tedy ruku pustil a on se šel hned podívat, co Mikey hrál. Uložil mu rozehranou hru a sám si načl novou. Mikey mu hned začal radit a nadávat pokaždé, když udělal něco špatně.
"Tahle hra mi připomíná jeden komiks, co jsem nedávno četl. Mám nějaký nový, takže jestli chceš, můžu ti je půjčit." Hodil po Mikeym rychlý pohled, který jen pokrčil rameny.
"Klidně." Souhlasil nakonec. Když už jsme byli u těch komiksů, nemohl jsem si odpustit další vracení do minulosti, právě do tamtoho dne, když už se tenhle den opakuje, třeba se vrátí i tohle.

Když se venku rozpršelo a mě a Geeho nebavilo poslouchat dospělé povídání našich matek, odebrali jsme se do jeho pokoje.
"Počkej, mám tu pár komiksů, takže si je můžeme prohlídnout." Vzal velkou krabici, co měl hned u nočního stolku a vysypal její obsah na postel. Podíval jsem se na horu komiksů a nadšeně k nim přišel. Po chvíli prohlížení a komentování různých postav jsem si povzdechl.
"Co je, Frankie?" Podíval se na mě Gee zase tím jeho štěněčím pohledem.
"Už chci být starší, abych si to všechno mohl přečíst." Fňukl jsem, Gee se ale usmál.
"Tak si můžeme vymyslet svůj vlastní komiks a jeho příběh budeme vědět jenom my." Napadlo ho najednou. Gerard zbožňoval kreslení už jako prcek. Vzal barevný penál a vysypal pastelky na zem a vedle nich rozložil skicák. Dělání nepořádku byla jeho silná stránka. Já si ale sedl vedle něj a pozoroval, jak se nechá unášet do svého světa. Dál ode mě. Nezajímalo ho nic jiného, jen on a jeho pastelky. Sem tam se mě zeptal, jak má hlavní hrdina vypadat.
"Černý vlasy, ty vypadaj tvrďácky." Řekl jsem v té době, protože mi přišli starší kluci s černýma vlasama jako drsňáci, "Hnědý oči." pokračoval jsem, "A udělej mu kruhy pod očima, ty má vždycky táta, když celou noc pracuje a on v noci bude chytat zločince, tak by taky podle toho měl vypadat." radil jsem mu. Gee nadšeně nakreslil hlavnímu hrdinovi i kruhy pod očima, které vypadaly spíš jak dva hrníčky.

Když jsem se opět utápěl v minulosti, říkal jsem si, zdalipak Gerard ještě ten komiks má, byl ale tak zabraný do videohry, že jsem ho nechtěl rušit. No vlastně chtěl, to bych totiž nebyl já. Rozeběhl jsem a skočil k němu na gauč, že kvůli mně Gerard ve videohře prohrál.
"Néééé!" Zvolal dramaticky, já se po něm ale dál válel a s chichotáním pozoroval jeho obličej, který nabíral růžového odstínu. Měl na mě takovouhle reakci pokaždé. Pokaždé od té doby, co jsme se dostali do puberty. Gerard byl vždycky jinej než ostatní, proto mě ani trochu nepřekvapilo, když mi řekl, že je gay. Naopak jsem ho nezavrhl, podporoval jsem ho v tom.

"A to jako...že se ti líbí kluci?" Začal jsem najednou, když jsme spolu sledovali nějaký psycho horor u něj doma. Mohlo nám být tak okolo patnácti.
"Jo." Hlesl, "Někdy si ale říkám, že je to spíš prokletí." svěřil se mi.
"A proč? Vztah je o lásce a ne o pohlaví." Uklidňoval jsem ho.
"No jo, ale každý není jako ty, maj na to jinej názor." Mávl nad tím Gerard rukou.
"Hele a když se ti teda líběj kluci, tak myslíš i trochu jako holka ne?" Vyptával jsem se dál, ale Gerard se začal strašně smát. Pohodil jako holka vlasy a zamrkal. Ty jeho oči mě vyváděli z míry, opravdu vypadal takhle trochu zženštile, ty dlouhé řasy, ty ladné pohyby.
"No já nevím, možná trochu, proč?" Uchechtl se.
"Myslíš, že přijdu holkám atraktivní?" Vyptával jsem se a Gerard se zase usmál.
"No, u každého to může být jiný, ale z mého pohledu - určitě." Odboural ode mě pohled, abych nezpozoroval, že se červená.
"To jako, že se ti líbím?" Ptal jsem se opatrně. Gerard si přitáhl svoje kolena k sobě, aby si o ně mohl podepřít bradu a zamumlal tiše: "Možná trochu."
Nechtěl jsem svému kamarádovi zkazit náladu. Nechtěl jsem mu ublížit. Naopak jsem toužil po tom, abych ho ujistil, že mi to nevadí a že i přesto to bude vždy můj nejlepší kamarád. Přišoupl jsem se k němu blíže a pohladil ho po vlasech, moje ruce se okolo něj nakonec omotaly. Gerard byl v mém sevření naprosto ztuhlý.
"F-Frankie." Takhle zdrobněle mi neřekl hodně dlouho.
"Jsem rád, že jsi mi to řekl." Pošeptal jsem mu do ucha. Gerard se prudce otočil směrem k mému obličeji a v tom momentě jsem to prostě musel udělat. Ne jen proto, abych ho nezklamal, ale proto, že i moje samotná zvědavost mě přemohla. Moje rty ve chvíli drtily ty jeho. Moje ruka vjela do Gerardových vlasů a když jsem si říkal, že by to mohlo zajít trochu daleko, odtáhli jsme se. Sedli jsme si každý na jinou stranu gauče. Gerard měl ruku na puse, jako kdyby právě provedl něco nenapravitelného.
"Ehm...To bylo..." Začal jsem, ale byl jsem přerušen, "Divný? Nechutný?" Gerard chtěl pokračovat, ale teď jsem mu dal ruku přes pusu já, aby ztichl.
"Chtěl jsem říct - kupodivu velmi zajímavé." Ujistil jsem ho a Gerard se pořád červenal, začal jsem se smát a poplácal ho po rameni: "Mam tě rád chlape." řekl jsem mu přátelsky. Vlastně od té chvíle se můj pohled na svět trochu změnil. Chci říct - pořád se mi líbí holky a tak, ale musel jsem třeba uznat, že i pár kluků bylo atraktivních.

Ale od té doby se Gerard o nic nepokusil. Naopak od té doby, co jsem zjistil, že pro něj znamenám víc, schválně jsem ho pořád škádlil. Teď jsme ale v přítomnosti a Gerard se snaží vymanit z mého sevření, takže prostě se mnou odválel sudy na gauči, abychom spadli na podlahu.
"Hele tyhle svý orgie praktikujte laskavě v soukromí, ne když jím popcorn." Sledoval je s nadhledem Mikey, posunul si svoje brýle na nose výš a nabídl si z mísy s popcornem. Nakonec jsem z Gerarda slezl a pomohl mu na nohy. Nelíbilo se mi, že je vyšší než já. Když jsem na něj takhle delší dobu zíral - Gerardovi se zkrabatilo čelo.
"Co je? Mam něco na obličeji?" Ptal se mě. Já se začal smát a nechal to být. Mikey začal být nevrlý, když jsme ho nenechali se dívat na jeho oblíbený pořad, takže jsme se přesto museli odebrat k Gerardovi do pokoje, kam přibyla další postel a to Mikeyho. Nedalo se tam hnout, ale byl to malý dům a tady se musel využít každý centimetr. Drze jsem se rozvalil na Gerardově posteli a koukal se do stropu. Celý den jsem se tak utápěl v minulosti, že jsem se přestal věnovat přítomnosti. Gerard dneska vypadal neobvykle ve špatné náladě a já si toho nevšiml.
"Stalo se něco?" Ptal jsem se ho, když zrovna otevíral okno, aby si mohl zapálit. Jeho máma nesnášela, když se kouřilo v domě. Vlastně nesnášela i to, že Gerard kouří, ale po čase se s tím smířila.
"Proč mi tohle pořád děláš?" Potáhl si a změřil si mě pohledem, "Chci říct - už dlouho víš, že tě beru víc než jako kámoše, víc než jako bráchu a ty přes to všechno místo toho, aby ses stáhl, tak na mě dorážíš, ono to docela ubližuje, když vím, že z toho nikdy nic nebude." vylejval si tu svoje srdce. Němě jsem na něj civěl. Nevěděl jsem, že to takhle cítí. Otevřel jsem pusu, abych řekl něco na svou obranu, ale on měl naprostou pravdu. Všechno co řekl. Já to bral jako srandu, ale já netušil, že ho to takhle trápí. Nejhorší na tom bylo to, že já mu tím vlastně dával najevo to, že pro mě taky vždycky znamenal něco víc. To, že jsem bisexuál on popravdě vlastně ani nevěděl, nebyl jsem si tím jistý ani já sám, ale každým dnem jsem to pociťoval na sobě víc a víc. Gerard byl vykloněný z okna a odklepával popel z cigarety. Tiše jsem se zvedl z jeho postele a objal ho. Gerard ztuhl.
"Další tvoje hra?" Ptal se mě.
"Miluju tě, chlape." Řekl jsem mu jako tenkrát. Gerardovi se rozbušilo srdce, cítil jsem to, měl jsem tam položenou ruku.
"To není vtipný Franku." Típl cigaretu a dal jí do popelníku na parapetu. Okno zavřel a konečně se mi postavil čelem.
"Ale to neměl být vtip." Řekl jsem naprosto vážně.
"Ale jak...vždyť...ty...a...kluci....to..." Snažil se ze sebe něco vymáčknout, jen jsem protočil oči a popadl ho za tváře. Stoupl jsem si na špičky a natiskl jeho ústa oproti těm mým. Gerard byl šokovaný, chvíli se chtěl odtáhnout, ale jeho pocity mu to nedovolili. Za chvíli mi dal ruce na boky a polibek opětoval. Odtrhl jsem se a opřel si čelo o to jeho.
"Zkrátka a jednoduše - něco se změnilo." Obdaroval jsem ho jedním ze svých proslulých širokých úsměvů od ucha k uchu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Abeille Abeille | E-mail | Web | 11. listopadu 2012 v 21:21 | Reagovat

píšeš fakt dobre!
PS: super lay )

2 frerard-stories frerard-stories | E-mail | Web | 11. listopadu 2012 v 21:22 | Reagovat

[1]: Děkuji moc za všechno :) Hodně si toho vážím ^___^
-MissFreakyLuce

3 Sh Sh | 11. listopadu 2012 v 23:22 | Reagovat

Krása, nádhera! Miluju tvůj styl psaní, piš dál, fandím ti ;)

4 frerard-stories frerard-stories | E-mail | Web | 11. listopadu 2012 v 23:36 | Reagovat

[3]: Strašně moc Ti děkuju, moc to pro mě znamená, když se to někomu líbí, takže Ti patří velké objetí ^__^
-MissFreakyLuce

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama