Your biggest fan

9. listopadu 2012 v 22:20 | MissFreakyLuce |  Jednorázové povídky
"No tak Franku, nebyl jsi na jejich koncertě už minulý týden? Vystupují každý víkend, co by se stalo, kdybys to jednou vynechal a konečně strávil s kámošem večer u televize s pizzou v ruce?" Ptal se mě otráveně můj nejlepší kamarád James, když jsem mu oznámil, že tenhle víkend chci jít znovu na koncert jedný skupiny. Teprve začínali a pocházeli ze stejnýho města jako já. Zajímavý, že jsem je tu nikdy předtím neviděl. Nebo o tom aspoň nevím. Vůbec nechápu, proč mě tak zaujali, ale prostě něco v sobě měli, něco, co mně nutilo chtít víc. Nechtěl jsem sedět celý večer doma u televize, když jsem mohl mít něco lepšího.
"Tak pojď se mnou a pochopíš." Navrhl jsem mu, když jsem se převlékal do oblečení, co jsem měl přichystané na koncert.


"To je jako kdyby ses přidal k nějaký sektě, nebo tak něco." Začal se mi smát, když jsem se rozmýšlel co si vzít za boty, "Ne, vážně Franku, nikdy ses takhle nevystrojoval, když jsi někam šel, ty tam máš snad nějaký rande?" povytáhl zvědavě jedno obočí. Nechápal jsem, jak ho mohla napadnout tak stupidní otázka. Jo, kluk v mým věku by měl mít rande a tak, ale bohužel s mojí orientací je to těžší, než jsem původně čekal. To, že jsem na kluky jsem zjistil po tom, co jsem se zakoukal tehdy do Jamese, který tu byl nový. Jenže on moje city neopětoval a hlavně byl jiné orientace, ale nebyl mnou znechucený, právě naopak - stal se mým nejlepším přítelem. Protočil jsem nad tím oči a zakroutil jsem hlavou.
"No dobře, tak já půjdu s tebou." Prohlásil nakonec James aby prolomil to náhlé ticho, co nastalo na delší chvíli.
"Tak fajn." Pokrčil jsem rameny. Já a James máme podobný hudební vkus, takže si myslím, že skupina se mu bude líbit. Na rozdíl ode mě James neměl žádnou potřebu se nijak extra módit, takže jsme šli na koncert akorát včas. V klubu nebylo plno. Ale jen fanoušek jako já pozná, že pár lidí je tu nových a přece jen počet fandů vzrůstá. James se netrpělivě podíval na čas na svém mobilu.
"Nemaj nějaký zpoždění?" Okomentoval to. Jen jsem si povzdech. Někdo jako ONI si můžou dovolit mít zpoždění. Vůbec mi nejde do hlavy, jak je možné, že horlivý potlesk tu sklidili pokaždé jen hlavně ode mě. Když minuty ubíhaly, James se rozhodl jít na bar si dát něco dobrého k pití. Nafoukl jsem se, ale následoval jsem ho. Pít jsem ale nechtěl, to představení si musím vychutnat střízlivej. Když se konečně začalo něco hýbat, vzrušením jsem nedýchal. Začal jsem hyperaktivně tahat Jamese za rukáv, takže se celý polil. Nevrle si něco zamumlal pod vousy a otráveně se na mě podíval. Já ale místo slov začal ukazovat směrem k pódiu a culit se jak blbeček.
"Děláš si ze mě srandu? Jseš jako třináctiletá puberťačka co vidí svůj oblíbenej boyband." Protáčel dál oči, ale když jsem začal prosekávat davem lidí, tak se mi začal smát a následoval mě až do první řady. James chvíli ještě mektal něco o tom, že ho teda zajímá, jestli jsou tak dobrý jak říkám a tak dále. Já ale dokázal vnímat jen jejich přítomnost. Jeho přítomnost.
Jeho nepořádné havraní vlasy mu padaly do tváře při jakémkoli jeho ladném pohybu a on si je pokaždé pečlivě zastrčil za ucho, což mu stejně nebylo nic moc platné, protože si jeho delší vlasy dělaly to, co chtěly. V jeho hnědých očích jsem viděl zvláštní jiskru. Byl plný života, energie, kterou jsem dokázal z jeho existence vysávat. Když hudba začala hrát, chvíli jsem přestal zírat na frontmana skupiny a podíval se na kytaristu, který hrál jako bůh. Jeho kudrnaté hnědé vlasy mu vytvářely takové menší afro, ale k němu to zkrátka patřilo. Přejel jsem očima na druhou stranu pódia. Tam stál vyšší kluk, na nose měl brýle a vlasy pečlivě vyžehlené, ten držel v ruce basu. Myslím, že dokonce vím jak se jmenuje. Ano, Mikey. Po jednom vystoupení se stavil u baru, kde jsem zrovna seděl. A na chlápka za bubny jsem moc dobře neviděl, věděl jsem jen to, že jeho um je bezkonkurenční. A pak - jsem zaslechl jeho hlas. Zpíval jsem si s ním. Znal jsem každé slovo každé jejich písničky, znal jsem dokonale melodii, způsobovalo mi to neskutečnou radost je slyšet. Jakoby jsem se dostával do transu. Frontman energeticky pochodoval sem a tam po omezeném prostoru pódia, hleděl do davu a pak se to stalo. Jeho pohled se střetl s tím mým. Jeho oči hypnotizovaly ty mé. Usmál se a pak odvrátil pohled na jednoho ze svých parťáků ze skupiny. Já se na něj ale stále díval. James do mě najednou začal strkat a když si uvědomil, že je naprosto marné cokoliv zkoušet, tak mi prostě zařval do ucha: "Neslintej!" samozřejmě, že to bylo obrazně řečeno, ale já jsem si i přesto přejel rukou po mé bradě. James se vedle mě začal otřásat smíchy. Píseň skončila a zpěvák si ihned odběhl doplnit tekutiny, aby mohl pokračovat. Opět jsem se snažil sebevíc, abych upoutal frontmanovu pozornost. Kýval jsem hlavou do rytmu, nahlas zpíval songy, sršela ze mě energie stejně jako z něho. Stalo se to podruhé. Jeho oči opět potkaly ty mé, po zbytek songu pohled už neodtrhl, jako kdyby to zpíval pro mě. Moje rty se pohybovaly stejně jako ty jeho - zpíval jsem dál s ním. Dokončil poslední verš, prohrábl si svoje zpocené vlasy a usmál se na mě od ucha k uchu. Myslel jsem, že se jde zase napít, ale místo toho přiběhl k basákovi Mikeymu a něco mu šeptal do ucha. Nemohl jsem si nevšimnout, jak se na mě Mikey podíval.
A vlastně s těmi všemi očními kontakty to pokračovalo po zbytek jejich vystoupení. Když dokončili poslední píseň, jako kdyby se zase ode mě kousek mé osobnosti odpoutal. Uslyším je zase až za týden. A uvidím jeho až za týden. Myslel jsem si, že se nemůžu do někoho takhle platonicky zabouchnout, ale nešlo se tomu pocitu bránit.

"No, nejsou tak špatný." Uznal nakonec James a tahal mě zpátky k baru. Tentokrát jsem si dal k pití něco taky. Hypnotizoval jsem pohledem tekutinu ve skleničce a James se mi začal smát.
"Hele - já nejsem blbej. Tenhle pohled znám a měl jsi se vidět předtím. Jestli pro tebe ten kluk něco znamená, tak běž než odejdou a zeptej se ho na číslo." Napil se ze své sklenice. Zrudl jsem až po kořínky vlasů.
"Nebuď trapnej, tohle se děje jenom ve filmech." Radši jsem se napil taky.
"A jak jinak mu chceš dát vědět, že tu jsi? To ho budeš svlíkat očima z publika?" Smál se mi a já zrudl ještě víc. Jak ho něco takovýho mohlo napadnout?
"Prosim tě… Nechme toho." Řekl jsem a mávl jsem nad tím rukou.
"Hele my o vlku…" Nedokončil James přísloví a ukázal na blížící se skupinu k baru. Když tam přišli, zpěvák si sedl na barovou židli vedle mě. Nahlas jsem polknul a otočil se na židli do strany, aby mi frontman viděl jenom záda. Avšak Jamesův pohled, na který jsem teď měl výhled, moc nepomáhal, když si James odkašlal, tak jsem ho kopnul do nohy a varoval ho pohledem "ať-tě-to-ani-nenapadne". Kupodivu poslechl a já se mohl trošku uvolnit. Ale bylo to těžký, když vedle mě seděl ten, kterého nejvíc obdivuji. Bylo to celkem komický, když tu skupinu znám maximálně měsíc. Nemohl jsem však odolat a naslouchal jsem jejich konverzaci.
"Dneska je tu víc lidí. Jsme dobrý, při tomhle tempu za pár týdnů bude plno." Řekl něčí hlas, byl mi povědomý, takže jsem usoudil, že to byl ten Mikey.
"Chtělo by to přijít s něčím novým." Okomentoval to kytarista. Jeho hlas jsem snadno poznal - dělal zadní vokály.
"Týhle skupině ještě něco chybí. To srdce, ta energie." Zauvažoval hlas toho těsně vedle mě.
"Hele Gerarde, jestli jsi ve skupině ty, tak o ztrátu energie se nemusíme bát." Začal se smát Mikey. Hm, Gerard. Pěkné, nezvyklé jméno. Aspoň už vím, jak svého idola oslovit, kdyby to bylo nezbytně nutné. James oslovil náhle barmana, ať nám doplní skleničky. Otočil jsem se čelem k barmanovi, takže jsem koutkem oka mohl pozorovat tu krásu sedíc vedle mě. Ani jsem si nevšiml, že jsem natočil hlavu tak, abych na něj líp viděl. Teď to vypadalo jako kdybych mu chtěl něco říct, nebo jsem spíš tupě zíral.
Gerard se náhle otočil a naše oči se opět setkaly, dneska večer už poněkolikáté. Gerard otevřel pusu, jako kdyby chtěl něco říct, ale když z něj nic nevycházelo, jen jsem se plaše otočil směrem k barmanovi. Slyšel jsem ho, jak se potichu zachechtal. Super, takže teď jsem kluk, co ho stalkeruje. Jak příjemné to vědět. Náhle se jeho koleno omylem dotklo toho mého, zhluboka jsem se nadechl, tohle na mě bylo moc.
"Asi půjdu na cígo." Oznámil jsem Jamesovi, který se teď zdravil s nějakou jeho kamarádkou ze školy.
"Ven? Je tam zima." Prohlásil James logicky. Jen jsem nad tím mávl rukou, oblékl si svou koženou bundu a vyšel na čerstvý vzduch ven. Začínala zima, večery už byly hodně chladné a mráz zalézal kam jen mohl. Vytáhl jsem si krabičku s cigaretami, jednu si vytáhl a dal si jí mezi rty. Začal jsem po kapsách hledat zapalovač. Bezva. Takže zase nic. Cigaretu už jsem dával z pusy pryč, ale to jsem si všiml, že mě pozoruje pár nejkrásnějších očí, co jsem kdy viděl. Jeho bledá kůže kontrastovala s noční oblohou. Byl bych blázen, kdybych ho nepoznal. Byl to Gerard. Zase jsem zíral.
"Tolik věcí, co se s pusou dá dělat a ty si vybereš zrovna tohle." Prohlásil tajemně a trochu laškovně, ale když uviděl mojí reakci - zrudl jsem s pusou dokořán - začal se mi smát, "Dělám si srandu, počkej." Pokynul mi ukazováčkem a zajel svou rukou do kapsy u jeho těsných kalhot. Vytáhl zapalovač a ne, aby mi ho podal, čekal, než si cigaretu vložím zase do úst, aby mi jí mohl zapálit on. Potáhl jsem si a sledoval ho takovým predátorským pohledem.
"Vidím tě tu každý víkend, to nemáš něco jinýho na práci?" Zeptal se pomalu, když si zapalovač dával znovu do kapsy. Odboural jsem od něj pohled kamsi do neznáma, lhostejně jsem pokrčil rameny a odklepal popel z cigarety.
"Ani ne." Prohodil jsem k němu. Rozhodně jsem na něj nechtěl vybalit, že jsem jeho největší fanoušek, kterej by byl schopnej ho sledovat na každým kroku, jen aby na sebe upoutal pozornost.
"Takže - co říkáš na naše písničky?" Zeptal se mě. Protočil jsem oči, jak stupidní otázka.
"To, že si s váma zpívám a nevnímám okolní svět je snad dobrý znamení ne?" Potáhl jsem si znovu.
"Hodně dobrý." Okomentoval to, pak bylo ticho. Ne, jen to ne. Chtěl jsem slyšet jeho hlas. Ale když nic neříkal, zahleděl jsem se na něj a chtěl se ho pro změnu zeptat na něco já.
"Nikdy jsem tě tu neviděl, ty jseš tu novej?" Napadlo mě.
"Ne, bydlím tu odjakživa. Jenom nemám potřebu moc vycházet ven, mám pro to svý důvody." Zamračil se pro sebe a podíval se na svoje boty.
"Podle mě bys mohl vycházet ven častějš, aspoň by o tobě a celkově o vaší skupině vědělo víc lidí." Radil jsem mu přátelsky.
"Popřemýšlím o tom." Obdaroval mě jedním z jeho neodolatelných úsměvů. Pak jsme jen tak postávali a sem tam prohodili nějaké slovo. Snažil jsem se vypadat v pohodě, ale někdy to prostě nešlo, nejradši bych začal vřískat jako malá holka, že se bavím se svým největším idolem. Když jsem típl cígo, už jsem vlastně neměl důvod tam venku zůstávat. Proč sem vlastně přišel on? A proč tu se mnou zůstával? Chtěl jsem se ho zeptat, ale znělo by to divně.
"Hej Gerarde! Půjdeme!" Zavolal na něj zevnitř Mikey. Gerard se na něj otočil a přikývnul. Nemožné, že tahle chvilka už končí.
"Tak se měj…" Chtěl se rozloučit, ale pak se na mě zkoumavě podíval, "Jak se vlastně jmenuješ?" zasmál se zase.
"Ehm… Frank." Řekl jsem okamžitě, "Budete tu i příští týden?" ptal jsem se ho ještě než odešel. Gerardovi jakoby se ulevilo, že jsem ještě něco řekl.
"Příští už ne. Teď budeme chvíli zkoušet a skládat nový songy, takže…" Vysvětloval, ale v tu chvíli jakoby mi srdce puklo, bůhví kdy je zase uvidím.
"Aha, tak nic." Podíval jsem se dolů na zem. Gerard přistoupil o něco blíž.
"Ale jestli chceš, tak můžeš přijít na nějakou naší zkoušku, klukům to vadit nebude." Zašeptal mi do ucha. Teď bych se rozhodně vidět nechtěl. Vážně se to stalo?
"R-rád přijdu." Vykoktal jsem ze sebe.
"Dobře," Jeho ruka zabloudila k mojí kapse u bundy a zanechala tam nějaký papírek, "Budu se těšit Franku." Jeho rty se od mého ucha vzdálily, ale přiblížily se k těm mým. Byl to okamžik, ale nikdy na něj nezapomenu. Jeho ústa se jen nepatrně otřela o ta má a chvíli mi civěl do tváře, v tom momentě jsem byl uchvácen hloubkou jeho očí a celkově jeho grimasy. Když jsem se podíval blíž, jeho oči byly zelenohnědé a ne jen hnědé. Gerard se pokřiveně usmál a odhrnul mi patku z tváře: "Frank, můj největší fanoušek." Zašeptal si spíše sám pro sebe a já stál v šoku dál, když se už rozloučil a vzdálil se pryč.
Vážně se to stalo?
Cestou zpátky do baru jsem mačkal papírek s jeho číslem. To totiž byl jediný důkaz toho, že jsem neměl halucinace.
James už po chvíli věděl o co jde a tak mě obdaroval jedním z největších úsměvů, které uměl.
"Já to tušil. No, bůhví co od tebe bude ještě chtít Franku, nebo co s tebou má v plánu." Pocuchal mi vlasy a smál se mému výrazu.
"Sklapni." Řekl jsem ze srandy.
"No, nedělej, že by se ti to nelíbilo kdyby…" To už nedokončil, protože jsem mu raději vzal skleničku s pitím z rukou, začínal být dost opilý.
"Tak to by stačilo, půjdeme pryč." Vzal jsem jeho paži a dal si jí okolo ramen, abych ho podpíral. Cestou domů jsem nemyslel na nic jiného než na to, co se před pár momenty stalo mezi mnou a Gerardem. A James mi v tom moc nepomáhal, když mumlal něco perverzního o mně a o Gerardovi. Vrátil jsem se zpět do vzpomínek - jakoby mi Gerard projevoval svou náklonnost, ne, on mi jí vážně projevoval. Nebo určitý druh zájmu? Kdoví. Každopádně jsem Frank - JEHO největší fanoušek. Prozatím.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sh Sh | 11. listopadu 2012 v 15:18 | Reagovat

Tohle mě dost baví, přečetla jsem si to asi 3x za sebou :D Stejně to má takový otevřený konec a dost by mě zajímalo co by se jako událo dál ..

2 frerard-stories frerard-stories | E-mail | Web | 11. listopadu 2012 v 20:43 | Reagovat

[1]: Vážně? Jé, děkuju, vážně mě to moc těší, no uvidíme jestli napíšu něco na podobný téma tentokrát na pokračování x
-MissFreakyLuce

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama