Kapitola 3.

19. dubna 2013 v 18:36 | MissFreakyLuce |  Slave
"Hej, Franku, Franku!" Třásl se mnou Gerard. Muselo být nějak brzy ráno, protože ani nezačalo svítat. Jen jsem se na něj mdle podíval a pak jsem si to uvědomil. Další noční můra, měl jsem zpocené čelo a z mých očí se mi začaly zase hrnout slzy.
"To je v pohodě, zlej sen?" Objal mě Gerard zdráhavě, když mě začal konejšivě hladit po temeni hlavy. Jen jsem přikývl a jako vždy - v polospánku nevím, co dělám, takže jsem ho objal pevněji.


"Zdálo se mi o nich… O našich… Čekali než usnu a pak, pak…" Zajíkl jsem se, "Pak mě začali mlátit jako ti dva v tom baru, ale s tim rozdílem, že to dohnali až ke konci… řvali na mě, že jsem jenom jediná chyba v jejich životě, kterou je třeba odstranit…" vzlykal jsem. Gerard mě pohladil po hlavě a cítil jsem se o něco klidnější.
"Jenom zlej sen, Franku." Utěšoval mě pořád a když jsem si teprve uvědomil, co dělám, hned jsem svoje sevření povolil.
"Jo… Já vim… Já jen… Promiň, prostě - mívám noční můry, nechtěl jsem tě vzbudit." Vysvětloval jsem mu.
"To je v pohodě, jenom jsi mě vyděsil, začal jsi ječet, jak kdyby tě někdo vraždil." Řekl a odrhnul mi vlasy ze zpoceného čela. Jen jsem přikývl a za chvíli jsem si zase lehl a usnul.
Ráno mě vzbudilo světlo, které jsem procházelo přes nezatažená okna. Pomalu jsem se posadil, nemohl jsem se skoro hnout, jak mě bolely ty rány ze včerejška. Podíval jsem se na Gerardovu postel - ještě spal. Rychle jsem se tedy převlékl do džín, trička a mikiny, vyčistil si zuby a přemýšlel, co budu dělat. Jen jsem si přerovnával věci v tašce a pak narazil ještě na svou krabičku cigaret, tak jsem si jednu vzal a odešel na balkón. Cestou tam jsem se ještě jednou podíval na Gerarda, na světle vypadal ještě líp. Tohle by mělo bejt snad zakázaný. Zapálil jsem si a podíval se na čtvrť, která byla pod náma, sem tam procházeli nějací lidé, ať už do práce, nebo do školy. Auta tu moc nejezdila. A nemohl jsem si nevšimnout kolik klikatých uliček tu bylo. Nedaleko stál park s jezírkem, který se do tohohle pochmurného místa vůbec nehodil.
Jen jsem tak vyfukoval kouř a když jsem típl cigaretu, ještě jsem se chvíli rozhlížel po okolí a vzpomínal na včerejšek. Všechno je to za mnou, vážně musím začít žít po svým. Chvíli jsem si říkal, co asi budou dělat ostatní ze školy, až zjistěj, že jsem nezvěstnej. Nejspíš je to nijak nezamrzí, Stephanie bude hrát zármutek, aby si získala všechnu lítost lidí ze školy a pak si narazí nějakýho fotbalistu, stejně jsem věděl, že ona s Dannym se k sobě maj. Bylo mi to popravdě jedno, možná jsem za to byl i rád. Když se do mě dala zima, tak jsem se rozhodl vrátit dovnitř. Gerard už seděl na posteli a zase si to mířil ke koupelně, když mě spatřil.
"Ahoj." Oslovil mě prostě a koukl se na mě - dlouze, jak to umí jen on.
"Ahoj." Kývl jsem nazpátek. Pak zmizel a vrátil se až za chvíli.
"Co je dneska v plánu?" Zeptal se mě.
"No, tak já se jdu dneska odpoledne hlásit o to místo do Black Rose, pamatuješ?" Začal jsem pomalu. Gerard vědoucně přikývl.
"Dneska tam děláme zvukovou zkoušku, tak tam půjdeme rovnou s tebou." Přitakal okamžitě. Když jsem si Gerarda tak prohlížel, přišlo mi téměř nemožné, že to byl zrovna on, kdo mě včera přimáčkl na zeď a byl ode mě pár centimetrů, nejspíš to ale dělal ten alkohol v krvi, když si všiml toho, jak se na něj koukám, jen se pro sebe usmál a pohled mi oplatil.
"Co?" Zeptal se mě. Jen jsem zatřásl hlavou, jakože 'nic', "Pojď, půjdeme dolů do jídelny, kluci tam už budou." Vyzval mě, když mu zakručelo v břiše. Tašku jsem si tady nechal, vzal jsem si jen peněženku a tak, nevím ani proč, nejspíš jsem potřeboval zkrátka záminku, abych se sem mohl vrátit. Jídelna byla větší místnost, bylo tu pár starých stolů a židlí se zašlou barvou potahů. Byla tu jen nějaká rodina a kluci úplně v rohu místnosti. Gerard neváhal a hned se vydal za nima.
"Dobrý ranko." Pozdravil nás Bob, jen jsme je pozdravili a přišedli si k nim. Sedl jsem si vedle Raye, který do sebe právě ládoval nějaký dort a Mikey tikal něco na svém mobilu a pak věnoval Gerardovi významný pohled, ten ho však jako odezvu kopl do nohy pod stolem, to mi však neuniklo.
"Tak co Franku? Spalo se ti dobře? Slyšel jsem, jak křičíš, nejdřív jsem si říkal, jestli tě můj brácha něčím nevyděsil, nebo nemáte nějakou divokou noc." Začal nás škádlit Mikey. Jen jsem zrudl od ucha k uchu a Gerard ho znovu kopl pod stolem.
"No… spalo se mi dobře… ten křik… jo, noční můra." Mávl jsem nad tím rukou. Mikey jen přikývl, ale ten úšklebek měl na tváři pořád a Gerard jen zakroutil hlavou a protočil očima.
Po zdlouhavé snídani jsme se rozhodli vydat se do zdejší "společenské místnosti". Byla to taková místnost obložená dřevem, uprostřed stál kamenný krb, ve kterém praskalo dříví a okolo byly nějaké knihovny, stolní fotbálek, kterého se hned ujal Bob s Rayem a taky tu byla spousta gaučů a křesel, kde se usadil Gerard a Frank. Kluci začali vyprávět o včerejším koncertu a opět o nějakých písničkách. Napůl jsem je poslouchal, ale zároveň šmejdil i v knihovničkách. Pravda byla, že jsem miloval čtení, včerejší tátova poznámka o tom, že nečtu mě vlastně celkem urazila. Bylo tu spousta známých autorů, ale i méně znamých, ale nějaká díla už jsem od nich četl.
"Vy tu máte snad všechny věci od Shakespeara." Žasl jsem, když jsem se podíval na celou jednu řadu jeho knih.
"Jo… To je táty, vášnivej čtenář." Odpověděl mi Mikey. Asi bych si s jejich tátou rozuměl, co bych za to dal, mít tátu jako mají oni. Byla pravda, že na knihách byla celkem slušná vrstva prachu, takže jsem vytáhl 'Sen noci svatojánské' a rovnou tu knížku oprášil a začal v ní listovat. Sedl jsem si s tou knížkou vedle Gerarda. Zase jsem na sobě cítil jeho oči - ne, že by mi to nelichotilo. Pohled jsem mu oplatil. Povytáhl jsem tázavě jedno obočí.
"Nic, nic, jen je nezvyk v týhle době někoho taky vidět číst." Řekl a mávl nad tím rukou. Jen jsem pokrčil rameny, usmál se a dal se do čtení. Celé dopoledne jsme si s klukama povídali o muzice, měli podobnej hudební vkus jako já. Dokonce jsem se jim i svěřil, že hraju na kytaru, ale tu jsem nechal v tom domě, což byla upřímná škoda. Ray mi slíbil, že mi kytaru na chvíli půjčí, takže jsem se měl hned na co těšit. Celou dobu, co jsem byl s klukama jsem se cítil fakt uvolněně, prostě jako já. Bylo to fajn si konečně přestat hrát na něco, co nejsem a bejt prostě… Frank. Nemohl jsem si nevšimnout Gerardových letmých pohledů, které jsem mu víc než ochotně oplácel. Pořád jsem uvažoval, jestli by bylo možný, že je taky gay, pro mě by to byla heuréka. Ale jak můžu vědět, jestli nemá přítele? Jako Mikey?
Hned odpoledne jsme se vydali do Black Rose, abych se hlásil o práci a kluci aby si udělali zvukovou zkoušku. Když jsme tam došli, bar vypadal vlastně i celkem prostorně, když tu nikdo nebyl. Jamia zrovna sundavala židle ze stolů a když nás viděla, roztáhla se jí pusa do úsměvu.
"Nazdar!" Pozdravila nás a mě přivítala objetím. Bylo to hezký vědět, že někomu na vás fakt záleží, Jamiu jsem si hned oblíbil. Podívala se na můj obličej a řekla: "No, není to tak hrozný, jak jsem čekala." Poukázala na moje modřiny a pak zašla za bar a naklonila se do dveří kuchyně.
"Hej Ricku! Pojď sem na moment, je tu ten kluk, jak jsem ti o něm včera řikala!" Zavolala na někoho. O chvíli později vyšel aspoň o čtyři hlavy větší chlap než já, měl svalnaté ruce, které mu vykukovaly zpod černého trička bez rukávů, měl knírek a tmavě hnědé ustupující vlasy, přeměřil si mě pohledem a podal mi ruku.
"Jsem Rick." Jeho stisk byl tak pevnej, že jsem skoro necítil ruku.
"Frank." Odvětil jsem a pak jsem slyšel ostatní kluky, jak ho zdraví a vykrádají se pomalu na podium.
"Takže ty prej hledáš práci?" Zeptal se mě Rick, měl hluboký nakřáplý hlas a připomínal mi takový ty postarší rockery, co se prohání na motorkách.
"Jo, je mi jedno co budu dělat, hlavně, že budu něco mít." Řekl jsem.
"To je dobře, teď tu potřebujeme každou volnou ruku. Já a Jamia to tu přestáváme zvládat, když nám odešli minulý měsíc dva chlapi. Lidi dávaj moc na první dojem podniku." Protočil oči a pak mě sjel pohledem, "Ale ty sis tady už něco zažil, koukám, pořád tu chceš i po tom dělat?" ptal se mě.
"To nic není, jo chci." Mávl jsem nad tím rukou a Rick se usmál.
"Bezva, vítej v rodině, Franku. Budeš s Jamiou dělat na baru, dej na ní bacha,ne každej je tu k Jamie milej." Poplácal mě po rameni. Přikývl jsem a Rick pak zmizel. Jamia se na mě usmála a šla mě zaučit. Ukazovala mi, kde co je, provedla mě po podniku a pak jsme neměli nic moc na práci, takže jsem se od ní učil míchat drinky. Zrovna jsem něco míchal, když do mě Jamia šťouchla.
"Pořád na tebe kouká." Zachichotala se a já následoval její pohled. Byl to Gerard, dělal něco s mikrofonem a propaloval mě pohledem, jen jsem se usmál a on se usmál nazpět. Jamia si netrpělivě prohrábla vlasy, "Co to bylo?" zasmála se a šťouchla do mě.
"Co myslíš?" Odpověděl jsem jí otázkou.
"Ten pohled. Že by se nám náš Gerard konečně do někoho zakoukal?" Povídala tiše a já byl zas rudej.
"Nekecej." Zadrmolil jsem a Jamia se zasmála, když mi ukazovala, jak se připravuje další drink.
"No, zřejmě jsi ho zaujal." Začala, "Popravdě jsem si myslela, že to snad ani není možný, aby mu někdo padl do oka, od určitý doby…" zamyslela se.
"Od jaký doby?" Vyzvídal jsem. Jamia si povzdechla a pak se mnou zašla do skladu pro nějaké věci a přitom začala mluvit.
"Gerard měl dřív přítelkyni… Byli do sebe fakt zamilovaný, plánovali si společnou budoucnost, jenže se něco zvrtlo. Přestali se tak často vídat, ona pořád jezdila mimo město. Chvíli trvalo, než jsme přišli na to, že má někoho jinýho. Pro Gerarda to byla rána, hned se s ní rozešel, skoro dva týdny nepromluvil s nikým ani slovo, odmítal chodit ven. Jeho bejvalka sem dřív pořád chodila… Vypadala hůř a hůř. Nedokázala se mnou vézt normální konverzaci, byla drogově závislá… A když se tu o měsíc později objevil Gerard, všichni jsme koukali, jako kdyby se stal zázrak, on nám ale přišel oznámit, že viděl zprávy a že se předávkovala. Chápeš… Pořád jí miloval, trvalo roky než se z toho dostal, o nikoho nikdy nejevil zájem a pak… se tu objevíš ty." Vyprávěla mi, když mi nakládala nějaké krabice do rukou. Tiše jsem jí naslouchal a bylo mi najednou Gerarda nehorázně líto, nejspíš byl hroznej tajnůstkář, přemýšlel jsem, jestli bych se vůbec někdy z něčeho takovýho dokázal vyhrabat já. Nejspíš ne.
"Ale tys říkala, že měl přítelkyni… A já… No.. Chápeš… Jsem kluk." Ošíval jsem se nervózně, když jsme kráčeli zpátky a já druhým uchem poslouchal i písničky, co kluci začali hrát.
"Neříkej, nevšimla jsem si." Zasmála se mi, když jsem pokládal bedny za bar, "To jsem asi vynechala, Gerard má takový zkušenosti s holkama, že se jich radši zřekl, popravdě ho začali hodně přitahovat kluci, ani nám nic říkat nemusel, věděli jsme, že je to gay, vlastně tak vypadal už když chodil s NÍ." Pověděla mi, "Ááá… Je to tu zase." Zachechtala se, když na něj střelila pohledem, otočil jsem se tím směrem taky a Gerard se na mě zase díval. Jamia do mě šťouchla.
"Nech toho." Usmál jsem se na ní a šťouchl jí taky. S novými informacemi o Gerardovi jsem se div nezačal utápět v jeho osobnosti, byl úžasnej a silnej, že tohle všechno dokázal překonat. Navíc - plus pro mě, tak nějak nechtěně jsem se dozvěděl to, co mě zajímalo ráno. Jestli je Gerard gay nebo ne.
"A ty jsi gay, že jo?" Zeptala se mě Jamia najednou, možná trochu víc nahlas, než bylo třeba, protože kluci si akorát dávali menší pauzu. Jen jsem zrudl, otočil se k nim zády a přikývl Jamie na souhlas.
"Hele hele, to mi chcete říct, že z tohohle bude za chvíli gay bar?" Ozval se najednou Bob. Bob, kterej stál na druhym konci místnosti za bubnama, jo, super, takže to slyšeli všichni. Jen jsem se nad jeho poznámkou zasmál a zakroutil hlavou. K večeru se to tu začalo pomalu plnit, nebylo tu ale tak nařachnuto jako včera, díky bohu. A taky jsem tu neviděl toho kluka, se kterým jsem se včera porval, byl jsem za to rád. Kluci si ještě chvíli poseděli na baru. Mikey vyprávěl, že je nervózní, ale když mu volal pak jeho přítel Pete, bylo to o něco lepší. Ray mi slíbil, že po zavíračce mi tu kytaru konečně půjčí a Bob bubnoval paličkama do Gerardový hlavy, což byla celkem zábavná podívaná. Gerard se na mě pořád usmíval a já mu ty pohledy oplácel. Přesunuli jsme se do dalšího stádia, nenápadné dotyky. Například, když jsem mu podával pivo, vždycky se naše prsty tak nějak nenápadně dotkly.
Zanedlouho však kluci zašli do zákulisí, aby pak mohli zase epicky nastoupit jako včera. Já s Jamiou jsme začínali mít víc práce, ale i tak jsem stačil sledovat i je. Popravdě to byl příjemně strávenej večer, kluci byli fakt výborný, až jednou vydaj CD, určitě si ho koupim. Byla výhoda, že jsem si našel práci tak rychle a hned v baru, kde hrajou oni, nakonec to přece jen nebude tak špatný. Ale Gerardovi nemůžu pořád viset na krku. Musím si o tom s ním promluvit, možná najde nějakej pokoj v hotelu, kterej by mi mohl pronajímat.

"Hele pusinko, můžu si u tebe objednat taky něco jinýho, než pití?" Řekl jeden ožrala Jamie.
"Jo, kopanec do prdele." Odsekla mu a sebrala mu sklenici s pitím.
"Divoká… Ty já rád." Řekl a zaculil se na ní. Jamia udělala ale znechucený obličej a on začal být netrpělivý, "Dojdu si pro tebe." Provokoval jí. Jen po mně hodila zoufalej pohled a já se před ní postavil.
"Už má přítele. Dej si odchod frajere, než ti rozbiju držku a vyhodim tě odtud. Radši si hleď svýho." Kývl jsem na něj. On mě poslechl, to mi bylo záhadou, šlo to celkem snadno. Jamia mi srdečně poděkovala a říkala ještě něco o tom, jak je to skvělý, že mě tu má. Lidi v baru se dobře bavili a žádné velké problémy jsme tu neměli, když se chtěl někdo prát, vyšel ven a to už nebyla naše starost. Celou dobu jsem zasněně hleděl na Gerarda a ostatní, nespouštěl jsem z nich svůj zrak, ani sluch. Když se kluci loučili, publikum odvětili hlasitým potleskem a křikem. Zanedlouho se kluci objevili v kuchyni, přišli zase zadním vchodem.
"To bylo bombastický." Vydechl jsem, když jsem se za nima dostal.
"A hele! Naše největší fanynka! Chceš něco podepsat, děvče?" Vypískl Bob a já se začal smát.
"To bys pro mě udělal?" Hrál jsem jeho hru.
"No, kdybych našel propisku…" Koukal se okolo, "A hele!" popadl nějakou propisku ze stolu, který byl blízko telefonu a přitáhl mě za paži blíž k sobě, vyhrnul jsem si rukáv a Bob snad schválně na tu propisku ryl.
"Díky, chlape." Oslovil jsem ho.
"A my ti jako nestojíme ani za ten podpis jo? Tsss…" Odfrkl si ze srandy Ray, tak jsem mu podal propisku, aby se mi podepsal hned na další ruku. Mikey s Gerardem nic neříkali, takže mi bylo trapný k nim jít, asi by to vypadalo dost divně. Sice se na mě Gerard díval, jako kdyby chtěl něco říct, ale nakonec mlčel. Zavíračka se blížila a já s Jamiou jsme pomalu začali sklízet stoly, zvedat židle a vytírat. Kluci se vydali na pódium, omrknout, jestli jsou Bobovy bicí v pořádku, ostatní nástroje byly v zákulisí.
"Hej Franku! Chceš si teda zahrát?" Zavolal na mě Ray, když vytáhl svou kytaru. Byla to pocta držet právě jeho kytaru, vážně hrál jak bůh, ve srovnání s ním jsem nicka. Dal jsem si pás kytary okolo krku a zapojil jí do nejbližšího komba.
"Tak se předveď, princezno." Provokoval mě naschvál Bob, jen jsem se zaculil a přemýšlel, kde začít. Nakonec jsem se rozhodl zahrát tu melodii, kterou jsem nedávno složil, když jsem měl příšernej vztek. Nejspíš když mi provedla Stephanie něco, co mě zase namíchlo, kdoví, jen vím, že ta melodie byla rychlá a šílená, ale mě se svým způsobem líbila. Dohrál jsem a čekal na reakci kluků.
"Wow! To bylo bezva." Zatleskal mi Ray, "Fakt máš na to sluch." Dodal ještě. Kluci mě taky pochválili.
"No, má to takovou zvláštní energii, co?" Pozoroval mě Gerard, jako kdyby si něco promýšlel, "Jak dlouho hraješ?" zeptal se najednou.
"Pfff… Ani nevim, svojí první kytaru jsem dostal když mi bylo asi dvanáct? Něco jsem zahrát uměl, to je fakt." Osvětlil jsem mu. Gerard jen přikývl. Ještě jsem chvilku jamoval za doprovodu Mikeyho basy a pozdějš se přidal i Bob na bubny, bylo to snažší hrát, když jsem měl určenej rytmus.
"A má ten song nějaký slova?" Zeptal se mě Ray, kterému jsem zase na chvíli předal kytaru.
"Jo… Ale..." Krátce jsem se zasmál, "Je to stupidní." Zakroutil jsem hlavou, "Vlastně je to spíš screamo a growling." Vysvětloval jsem.
"Někdy nám to předvedeš." Zavolala na mě Jamia, "Ale teď už končíme kluci, jdu se domů vyspat, tak zamkněte, až to tu sbalíte." Podívala se na ostatní a pak vyšla z baru pryč, z okna jsem zahlédl nějaké auto, do kterého nastoupila, pak mi to vlastně došlo.
"Sakra, moje motorka!" Vylekal jsem se a kluci po sobě vrhli divný pohled, šel jsem zkontrolovat parkovací místo a - ona tu pořád stála, sice trošku poškrábaná, ale byla tady. Kluci za mnou vyšli ven, protože už končili.
"Neboj se, už tě nikdy nenechám samotnou." Promlouval jsem ke svému miláčkovi a Bob se jenom zasmál.
"Pěkná mašina." Okomentoval to Ray a šel si jí blíž prohlídnout.
"Bejt tebou, tak si jí radši zaparkuju blízko hotelu." Zavolal na mě Mikey.
"To je fakt." Přitakal jsem, "Nechce někdo svézt?" nasedal jsem si na motorku, doufal jsem, že Gerard se najednou vzpamatuje a řekne, že jo, ale předhonil ho Bob.
"Šlápni na to, Frankie!" Posadil se za mě a chytl mě okolo pasu. Jen jsem se zasmál, tak jak mě dokáže rozesmát jen Bob, i když nic moc neříká. U hotelu jsme pochopitelně byli první, zaparkoval jsem motorku do takového dvora, který stál hned za budovou a slezl z motorky. S Bobem jsme si sedli na schody před vchodové dveře a čekali na kluky.
"Ještě se ti nezačalo stejskat?" Přerušil ticho Bob.
"Konečně jsem začal žít… Nestejská se mi, vlastně na tohle jsem čekal celej svůj život." Podíval jsem se na svoje nohy. Bob přikývl.
"Kam vlastně chodíš do školy?" Zeptal jsem se ho najednou.
"Tam, kam Ray a Mikey." Pokrčil rameny.
"Počkej, ty chodíš na mojí školu? A nikdy jsem tě neviděl?" Zasekl jsem se.
"Tak to už bejvá, naše vrstva se celkem lišila od tý tvý."
"Jo… Ale povim ti, že trávit s takovýma lidma čas, je děs." Protočil jsem oči.
"Vlastně… Gerard na tu školu chodil taky… Ale to si asi nemůžeš pamatovat." Mávl nad tím Bob rukou. Jen jsem kývl, kdybych Gerarda někdy viděl, určitě bych si to pamatoval, "Každopádně odteď se můžeš ve škole držet nás a ne žádných povrchních idiotů." Navrhl mi. Vlastně jsem neměl ani chuť do tý školy jít, ale byla by asi blbost se na to ve čtvrťáku vykašlat.
"To zní dobře." Opáčil jsem. Pak už jsme zaslechli hlasy a zanedlouho se před námi vyloupli ze tmy ostatní. A vlastně zbytek večera pokračoval jako včera, prošli jsme recepcí, kluci se od nás oddělili, Mikey zašel do svého pokoje s Petem na telefonu a já s Gerardem jsme došli do jeho pokoje. Všechno bylo normální, ale, byla tu taková divná vypjatá atmosféra, těžko se mi dýchalo, žaludek jako na vodě, když se Gerard vrátil z koupelny, rozhodl jsem se si s ním promluvit o tom ubytování.
"Hele Gerarde," Oslovil jsem ho a on se na mě tázavě podíval, "Chtěl jsem si jen promluvit o tom bydlení, víš… nemůžu tě tu donekonečna otravovat, tak mě napadlo…" Gerard mě ale nenechal domluvit.
"Neotravuješ mě tu, navíc nemáš moc peněz. Klidně můžeš nějakou chvíli bydlet se mnou." Řekl okamžitě. Byl jsem za to rád, ale bylo mi to blbý.
"Ale nemůžu tu bejt jen tak zadarmo. Musim ti za to něco dávat." Rozhodil jsem rukama a Gerard se ke mně otočil čelem a přišel trošku blíž, srdce jsem měl až v krku.
"Vlastně… Bych mohl po tobě něco…chtít." Řekl a podíval se na mě od hlavy k patě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Chemical.Lucy Chemical.Lucy | 19. dubna 2013 v 19:00 | Reagovat

Úžasný:3 už se těším na další kapitoly!:3

2 Valence poison Valence poison | Web | 20. dubna 2013 v 16:49 | Reagovat

tak to som zvedavá čo bude chcieť :D xD :) To je super story! Sa mi to páči moc :) :) :) Teším sa ďalej :)

3 Karolína Karolína | Web | 20. dubna 2013 v 18:21 | Reagovat

Panebože som skákala meter 20 ked som zistila že je tu nová časť, a poviem ti predčila si moje očakávania. JE to totálne úžasné , to ako na seba hádžu pohľady a také veci júúúúj nemoooožem z tooohoooooo, chcem daľšiu čast!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama