Kapitola 5.

21. dubna 2013 v 21:20 | MissFreakyLuce |  Slave
pozn. autora: Gaah, lidi, vy mě zabijete :D Vždycky když si přečtu komenty, tak mi to nedá a chci přidat další díl >w< takže tady je.

"Co to bude?" Zeptal jsem se kluka, který vypadal podobně,jako já ten večer, co se se mnou strhl tenhle kolotoč. Kluk se na mě podíval. Měl čokoládově hnědé oči orámované černou tužkou a černé rozcuchané vlasy. Zpod trička mu vykukovala tetování, jen se na mě usmál. Vypadalo to až skoro… flirtovně.
"Co doporučuješ?" Opáčil. Jen jsem pokrčil rameny a přistál mi na paměti jediný drink, který jsem uměl bezchybně namíchat. Kluk přikývl a řekl, že si dá ten. Tak jsem mu ho namíchal, podal a on se nenápadně dotkl mých prstů, když mi podával peníze. Dobře, tohle bylo flirtování. Kde se tu najednou vylouplo tolik gayů?
"Jak se jmenuješ?" Zeptal se po chvíli, co si všimnul, že se na něj koukám.
"Frank." Odpověděl jsem krátce.


"Ronnie. Těší mě." Potřásl si se mnou rukou a zapálil si. Sakra, byl takhle docela sexy. Celou dobu mě sjížděl pohledem od hlavy, až k patě. Kluci na pódiu akorát děkovali fanouškům a Ronnie na ně poukázal.
"Jsou celkem dobrý. Taky mam skupinu, myslíš, že by se dalo zařídit, abychom tu hráli taky?" Hodil na mě sexy úsměv, ze kterého se mi podlomily kolena. Vážně vypadal dost dobře, proč si nezaflirtovat?
"No, jsem tu krátce, takže nejsem ten pravej." Usmál jsem se na něj zpátky. Ronnie jen přikývl.
"Tak mám důvod sem chodit dál, až se tu zaučíš, tak mi to možná povíš." Mrkl na mě jedním okem a usrkl si pití. Jen jsem se pro sebe usmál. Sakra, bavilo mě takhle balit kluka. Bylo to něco novýho.
"No, možná." Nadhodil jsem laškovně.
"Co za to budeš chtít?" Zeptal se hlubokým hlasem, když jsem podával chlapovi vedle něj nějaký drink. Jen jsem zrudl, co mám říct? Nechci bejt jako Gerard, nechci bejt perverzní, ale on si o to přímo říkal.
"Něco, co mi můžeš dát jenom ty." Povytáhl jsem obočí a hluboce se mu podíval do obličeje. Ronnie se zase usmál.
"Jsi si jistej?" Skousl si ret. Jen jsem váhavě přikývl. To mě tahala Jamia za ruku.
"Frankie, máme tady posilu, takže si můžeme dát pauzu." Řekla mi, střídala pohled mezi mnou a Ronniem. Nepřerušoval jsem s ním oční kontakt.
"Půjdu ven na cigáro." Oznámil jsem jí a odešel a kývl přitom na Ronnieho, ať jde za mnou. Bože, bože, bože, co jsem to dělal? Moc dobře jsem věděl, že se na nás ostatní koukali, když jsme vycházeli ven.
Zapálil jsem si cigaretu a potáhl si, stejně jako Ronnie, ten mě sjel pohledem od hlavy až k patě, jak to dělal Gerard. Sakra Gerard. No co, ten mě stejnak už má v plánu potrestat. Chvíli jsme si s Ronniem povídali o všem možnym, třeba jako co dělá jeho skupina za muziku, jestli je z Jersey a jestli je single. Ptal se i on mě, odpověděl jsem, že jo. To Ronniemu stačilo, aby se mě začal nenápadně dotýkat. Takové to letmé braní za loket, když mi něco vyprávěl, nebo mi zastrkával vlasy za ucho a když mi jednou konečně přejel palcem po rtu a já se k němu přiblížil, ven vyšel Gerard.
"Oh, Frankie, promiň, ale máš u sebe moje cigarety." Myslel jsem, že ho v tu chvíli zabiju. Takhle mi zkazit příležitost. Ronnie se taky díval na Gerarda nepřívětivě.
"Na." Podal jsem mu je a čekal, až zmizí, ale Gerard si vytáhl jednu cigaretu a požádal mě, ať mu jí zapálim a pořád tady oxidoval.
"Nepředstavíš nás?" Řekl milým tónem, ale viděl jsem, že žárlí.
"Ronnie, Gerard. Gerarde, Ronnie." Ukázal jsem na ně. Nepodali si ruce, viděl jsem, že se na sebe koukají jak na vrahy. Bylo trapné ticho, než se Gerard zase rozpovídal.
"Frankie, končíš tady za hodinku viď? Napadlo mě, že se pak můžeme ještě někde stavit na jídlo, než půjdeme projednat naše plány." Kladl důraz na to naše. Zahrnujíc jen mě a jeho. Jen jsem nasucho polkl, když Gerard přejel rukou po mé paži a Ronnie nás skenoval pohledem.
"Jo… Jasně." Pokrčil jsem rameny. Gerard za chvíli dokouřil a poslední potažení a vyfouknutí kouře věnoval mému uchu, než mi zašeptal: "Těším se." Skousl mi ušní lalůček a odešel. Zmateně jsem se podíval na Ronnieho. Ten se jen začal smát. Vzal to dobře.
"Zavolej, až nebudeš mít jeho ona krku." Líbl mě lehce na tvář a dal mi do ruky jeho vizitku. Ach jo. Měl jsem na Gerarda nehoráznej vztek. Navíc jsem si to u něj zavařil i já, protože to bude teď ještě horší.
Za hodinu se opravdu končilo. Bar byl prázdnej, uklizenej a my připravený jít. Gerard mě ve tmě chytl za ruku, ne něžně, ale přímo mě drtil v jeho sevření.
"To s tím jídlem byl samozřejmě žert, dneska jsi nebyl moc poslušnej, takže musím zařídit jistá opatření." Zašeptal ke mně, aby to nikdo jiný neslyšel. Začal jsem se klepat. Vymlouval jsem se, že je to zimou, ale byl jsem spíš pěkně nervózní. Vůbec jsem netušil, co má Gerard v plánu. Měl jsem srdce až v žaludku, když jsme procházeli recepcí a pak nahoru do jeho pokoje.
Dveře se zavřely a slyšel jsem zvuk zámku. Otočil jsem se na Gerarda, který se opíral o dveře a usmíval se. Škodolibě samozřejmě. Přešel až ke skříni v místnosti a vytáhl jakousi kravatu. Přišel ke mně a uvázal mi jí okolo očí.
"Čas na trest." Zakňoural mi do ucha. Štvalo mě, že jsem neviděl, nemohl jsem nic dělat, nevěděl jsem, co hroznýho chystá. Pak se mi jeho ruce omotaly okolo pasu a chytl mě za zadek a najednou jsem cítil vlhko na svých rtech. To byl on, prodírajíc se jazykem až do mé pusy, chtěl jsem protestovat, ale vážně se to nedalo. Ne když mě zalehl na jeho posteli. Chvíli mě jen líbal a mně se to opět líbilo. Bohužel. Ale to bylo jen tím, že jsem měl vážně HROZNOU potřebu něco udělat.
"Promiň, za zkaženej večer, Franku. Ale musel jsem se ujistit, že nijak neporušuješ tvůj zákaz." Najednou jsem ucítil jeho ruku na svých kalhotech. Tentokrát je rozepl a zajel přímo pod spodní prádlo. Vydal jsem takový hrozně hlasitý zvuk a Gerard mi druhou rukou zacpal pusu.
"Navíc… další pravidlo - jsi jenom můj." Pověděl mi a pak jsem cítil, jak mě vzal za zápěstí a dal mi je za hlavu. A nakonec něco studeného. Když jsem pak rukama nemohl hýbat, zalapal jsem po dechu.
Pouta.
"Gerarde… Do prdele… Co to kurva…" Začal jsem s sebou šít, ale odpor byl marnej. Gerard začal cestovat rukama po mém těle. Cítil jsem, že si na mě sedl obkročmo. Já to potřeboval, sakra. Je mi jedno, že to byl Gerard, ale začal jsem se o něj otírat.
"Ne." Rozlehlo se po pokoji, když se přestal hýbat.
"Co?" Ptal jsem se a pořád se o něj otíral. Gerard se zachechtal a pak mě chytl za boky, abych se nehýbal, "Doprdele." Zanadával jsem. Gerard mě mučil. Normálně mě mučil. Věděl, jak moc to potřebuju a nedal mi to. Začal mi stahovat kalhoty a pak jsem jeho rty cítil na svojí hrudi a jak se jeho ruka pomalu obepíná okolo kámoše tam dole. Skousl jsem si ret, abych nedělal moc hluku. Jenže Gerard to dělal příšerně pomalu a pak zase přestal.
"GERARDE!" Okřikl jsem ho. Gerard se zasmál a nechal mě zase takhle ležet dobrých pět minut, než začal dělat to samý, ale rtama. Takže to, co já ve sprše. Už to nešlo nedělat hluk, takže jsem se Mikeymu postaral o dobrý ozvučení. Gerard se pak zase odtáhl a nechal mě aspoň tak deset minut být.
"Gerarde… Gerarde prosím… No tak…" Žadonil jsem ho, zoufalej.
"Ne." Ozval se, smích v jeho hlase.
"Gerardeee…. Prosííím…. Já to potřebuju… Řekni si co chceš… Jen… Sakra." Prosil jsem ho.
"Chci abys byl slušnej a hodnej." Řekl.
"Já… budu, budu. Promiň. Zapomeň na Ronnieho, já… prosím, Gerarde." Vážně se to nedalo vydržet.
"Budeš dělat to, co ti řeknu?" Vydíral mě, ale mě to bylo v tu chvíli jedno.
"Jo…" Souhlasil jsem, hlas mi selhal v půlce slova.
"Slibuješ?" Zkoušel mě dál, ale cítil jsem jeho ruku na svém těle, to bylo dobré znamení.
"Sakra jo… Gerarde prosím, už něco udělej." Prosil jsem dál.
"No já nevím… Dneska jsi vážně zlobil." Bože, ta věta zněla jak z lacinýho porna, ale vážně mi to nevadilo, od něj to znělo sexy, ale taky to možná bylo tou situací, ve který jsem se nacházel.
"Už to nikdy neudlám Gerarde, slibuju." Prosil jsem.
"Jsi hrozně roztomilej, když něco chceš a nemůžeš to mít." Řekl, "Ty jsi byl vždycky zvyklej dostat to, co chceš, viď, Frankie?" jeho rty byly na mém krku, když to říkal, pomalu mě líbal, "Víš co je dobrá zpráva? Že já taky. A moje potřeby… jsou v tuhle chvíli důležitější než ty tvoje… takže budeš dělat, co já budu chtít." Zašeptal, ale jeho ruka konečně jela dolů. Jen jsem napjatě čekal.
"Cokoliv jen budeš chtít." Skousl jsem si váhavě ret, nerozmyšleně jsem plácal věty. A pak se Gerard nakonec vrátil k věci, co dělal předtím. Díky bohu to teď dotáhnul do konce. A byla to ta nejúžasnější věc, kterou jsem kdy zažil. A nemohl jsem jí vidět.
Byl to můj první intimní styk s klukem. A já byl slepej. Nakonec mi Gerard sundal kravatu z očí a já se podíval na ten binec, co jsem tu nechal. Gerard se o to ale nezajímal. Teď měl tu potřebu i on. Pořád přejížděl rukama po mém těle a nakonec mě i odpoutal.
"Na kolena, Frankie." Řekl dneska už po druhé. Tentokrát jsem ale neodmítal. Nemohl jsem. Tohle bylo peklo. Nechci to zažít znova, možná ,že když ho budu poslouchat, tak to bude dobrý. Ale já nikdy nikoho neposlouchal, tohle bude těžký.
I tak, když jsem svojí činnost dodělal, Gerard i já jsme byli natolik vyčerpaný, že jsme prostě usnuli v jeho posteli a nedošli ani do sprchy.

"Franku… Frankie…" Ku podivu něžně mě budil Gerard, když mě hladil po zádech. Jen jsem se zahrabal pod deku.
"To ti to včera v noci jako nestačilo?" Zamumlal jsem ospale. Cítil jsem, jak mi zlehka políbil rameno a následně se zachechtal.
Hm, bezva.
Už jsem se znuděně přetočil na záda, ale Gerard mě jen zlehka políbil na rty.
"Ne, Franku… Je pondělí." Řekl a začal se smát, že to ozvučilo celý jeho apartmá, když jsem vyběhl směrem ke koupelně a přetáhl se o práh, takže jsem ležel na studených dlaždičkách. Jen jsem se uraženě podíval a odplazil se kousek dál, abych kopl do dveří, které se pak zavřely.
"Doprdele." Zanadával jsem, jak jsem si natloukl zadek. Zvedl jsem se z podlahy a zamířil rychle do sprchy. Zatáhl jsem za kohoutek, ale bylo to moc studený, tak jsem vyjekl a chvíli ještě vodu vylaďoval. Když už to bylo přijatelný, konečně jsem se trochu uvolnil a zhluboka se nadechl. A když jsem chtěl sáhnout na šampon, narazil jsem na něco teplýho a přejelo to z mojí ruky na můj pas. Gerard? Co ten tu dělá? Ani jsem neslyšel, že by sem vlezl.
"Gerarde, na tohle nemám čas…" Stál jsem si za svým, protože jsem čekal, že po mně bude chtít zase nájemný za používání sprchy, "Jen tak mimochodem - kde je šampón?" zeptal jsem se ho, když jsem opět ucítil Gerardovy rty na svém rameni.
"Jsi takovej rebel a toužíš jít do školy?" Nadhodil laškovně a pak jsem uslyšel, jak otevírá lahev s šamponem a za chvíli jsem cítil jeho ruce, jak mi masírují pokožku hlavy a jeho prsty se proplétaly v mých vlasech. Bylo to skvělý.
"Já… musim tam jít." Vymlouval jsem se. Bůhví čeho bych se ještě dočkal, kdybych tu zůstal s ním.
"No, v tom případě by sis měl pospíšit." Zašeptal mi do ucha, když smýval šampón z mých vlasů. Když jsme se oba usušili, tak jsem se oblékl. Aspoň jeden z nás. Gerarda stálo celé úsilí si na sebe hodit aspoň ten ručník. Už jsem tahal za kliku od jeho dveří, ale to mě Gerard ještě odchytl a políbil mě.
"Frankie…?" Zamručel mi do kůže na krku, jen jsem nasucho polkl, "Nenuť mě žárlit, jinak tě čeká něco horšího, než včera…" prohrábl mi moje - ještě mokré - vlasy. Jen jsem čekal, kdy na mě napíchne štěnici, aby viděl, kde se pohybuju, s kym mluvim a tak dále. Jen jsem přikývl. Včerejšek jsem si zopakovat nechtěl. Ne, že by se mi to nelíbilo. Ale bylo to prostě mučení. Ne spontánní okamžik, kterej jsem chtěl.
Vyšel jsem z jeho apartmá a dole na recepci jsem minul jen tak tak Raye a Boba, kteří měli do školy taky namířeno. Chyběl jen Mikey.
"Kde je vlastně Mikey?" Ptal jsem se jich, když jsme se vydali na cestu. Bob vzal svoje auto, které bylo zaparkováno za hotelem, takže jsem jel s nima.
"Asi měl moc práce se sexem po telefonu s Petem, proto dneska vynechá školu." Zasmál se Bob a hodil na mě úsměv ve zpětném zrcátku. Ray se taky zasmál.
"Jak se vlastně on a Pete poznali…?" Nedalo se mi nezeptat, když v autě zavládlo ticho.
"Uhh… jsem Mikeyho nejlepší kámoš už hodně dlouho." Začal Ray, "Ale poznal jsem ho už, když se s Petem znal, nikdy jsem se ho na to moc nevyptával." Pokrčil rameny.
"Gerard mi říkal něco takovýho, že Mikey se s nim poznal na nějakym fesťáku, odehrál se mezi nima takovej letní krátkej románek, o kterym si mysleli, že skončí. Jenže Mikey se ho nehodlal vzdát, protože vlastně díky Peteovi zjistil, že je gay. No a od tý doby se jeden od druhýho virtuálně nehnou. Sem tam sem Pete přijel, ale nebylo to hodněkrát, protože Chicago je přece jenom docela daleko." Vysvětlil mi Bob. Jen jsem přikývl. Pak jsem si říkal, jakej byl Gerardův příběh, kdy zjistil, že je na kluky. Mohl bych se ho zeptat.
Do školy jsme dojeli za chvíli.
Skoro jsem zapomněl, jak to tu vypadá. Byl to jinej svět. Naprosto jinej. Žil jsem teď jinde a všechno tohle mi přišlo tak povrchní. A nejhorší byl ten okamžik, kdy jsem vylezl z Bobova auta a moje oči se střetli s partičkou mých bývalých "kamarádíčků". Stephanie se tvářila strašně šokovaně. (Nebudu zmiňovat to, že když jsem jí viděl, tak se honem odtrhla od jednoho kluka.) Jen jsem si povzdechl a zabouchl dveře. Bob a Ray si stoupli oba na mojí opačnou stranu, jako kdyby mi dělali bodyguardy. První hodinu jsem ale neměl s nikým z nich, takže jsem se přece jen musel za chvíli odtrhnout.
A k mému štěstí - měla se mnou hodinu Stephanie a Danny.
Sedl jsem si do prázdné lavice a ti dva si sedli hned za mě. Danny mi začal kopat do židle, abych se na ně otočil, ale odmítal jsem.Než začala zase Stephanie pištět, jak jí na mě záleží a ať jí přestanu ignorovat. Měl jsem sto chutí jí přetáhnout encyklopedií po držce.
Jen jsem se s hlasitým povzdechem , který jim dával najevo mojí neochotu, otočil.
"Nějak rychle si nás vyměnil ne? Iero?" Oslovil mě Danny. Jasně, teď si nepamatuje už ani moje jméno.
"Jak se můžeš bavit s tou spodinou!? Já myslela, že jsme si už všechno vyříkali, Frankie. Miluju tě a ty mě takhle odkopneš jak kus hadru?!" Pištěla dál a předstírala pláč. Ta holka byla falešná asi jako zuby mojí babičky. Jen jsem mlčel a koukal na ty dva, jak vyváděj. Jak jsem to s nima mohl tak dlouho přetrpět?
"Drž hubu, Stephanie." Už jsem to nevydržel. Kdybych byl kretén, tak bych jí fakt jednu vlepil, ale já holky nebiju.
"Prosím!?" Tvářila se opět šokovaně, ale bylo vidět, že jí to trochu namíchlo.
"Řekl jsem - drž hubu. Celou dobu mě jenom sereš a byla jsi se mnou jen proto, že jsem měl prachy a uplácel tě drahýma dárkama. Tak tu na mě přestaň laskavě hrát to divadýlko a běž se radši vyspat se zbytkem fotbalovýho družstva, protože na tebe vážně nemam náladu. Radši si hraj dál na královnu a najdi si jinou oběť. Chudák kluk, kterej k tobě přijde. Už mě laskavě nech na pokoji Stephanie. Nemam a nikdy jsem o tebe neměl zájem, to jen ty si děláš vždycky předčasný závěry. A víš co? Klidně si vyhrožuj, ale mě už jsi úplně u prdele." Vyklopil jsem ze sebe. Ona jen němě zírala s otevřenou pusou a ani nemrkala. Žádné odezvy se mi nedostalo a pak zazvonilo na hodinu, takže jsme se všichni uklidnili a poslouchali nudný řeči učitele.
"To si ještě vypije." Šeptala vzadu Stephanie k Dannymu, v tupém přesvědčení, že jsem jí neslyšel. Jen jsem protočil oči. No co, další bitka. Nezabije mě to. Na konci hodiny mi ještě Danny vlepil rychlý pohlavek a zařval: "Počkej po škole." A odešel. Když mi vlepil ten pohlavek, chtěl jsem se zvednout a padat si s ním vyrovnat účty. Ale na to budu mít ještě dost času po škole - jak sám řekl. Další hodinu jsem měl aspoň s Bobem, hned jsem mu všechno pověděl a Bob začal říkat, že se o to postará a že mě v tom nenechá, ale to já přesně nechtěl. Navíc jak on tak i Ray dneska končili dřív. Proto jsem odmítl jeho pomoc, ale Bob se nedal a řekl, že pro mě alespoň pak zajede.
Když se čas "po škole" blížil, cítil jsem se trochu nervózní. Věděl jsem, že Bob ani Ray tu už nebyli, abych je požádal o pomoc na poslední chvíli. A věděl jsem, že Danny do toho nepůjde sám. Pokud se jedná o rvačky, jeho strategie jsou celkem dobrý.
Poslední hodinu jsem měl žaludek jak na vodě a když jsem šel ven, hrozně jsem se coural, třeba tam Bob už bude čekat. Šel jsem ze školy jako jeden z posledních a na parkovišti už skoro nikdo nebyl. Bobovo auto jsem nikde neviděl. Ale taky jsem neviděl nikoho z tupejch fotbalistů.
Třeba zapomněli.
"Hej, Iero!"
Ne, spletl jsem se.
Jen jsem se zastavil a podíval se na člověka, od kterého slova pocházely. Danny.
"Co mi chceš?!" Zeptal jsem se ho oprskle, když se on a jeho partička nadupanejch sportovců přibližovali. Danny byl už těsně u mě a chytl mě rukou za vlasy a odhodil mě kus dál.
"Ty budeš ještě takhle hnusnej?!" Posílal si mě ještě s jedním klukem.
"Neříkej, že ti to nějak ubližuje." Protočil jsem oči. Bylo mi to fakt jedno. Když mě chtěj zbít, tak ať maj aspoň důvod.
"Neser mě… nedopadne to hezky." Varoval mě a chytl mě pod límcem, "Nebudeš si na mě otvírat tu svojí držku." Tolik to prožíval, že mi poprskal celej obličej, když to říkal.
"Taky by sis jí na mě neměl otvírat. A když už jo, vyčisti si předem zuby." Provokoval jsem ho dál. To byla asi poslední kapka, protože mi jednu vrazil. Jen jsem se otočil na patě směrem pryč, ale dokázal jsem mu to ještě vrátit. Jenže v ten moment, kdy se Dannymu otočila hlava jiným směrem od mojí rány, tu byli ostatní a drželi mě od něj dál, shodili mě na zem a kopali do mě. Jen jsem tu bezvládně ležel. Ani jsem nemohl nic dělat, než si jen krejt hlavu. Když se asi po deseti minutách uklidnili a uznali, že už jsem měl dost, přestali.
"Tohle tě naučí si zahrávat s někým, kdo je výš postavenej, než ty!" Flusl na mě Danny a pak se se svojí partou vypařil. Jen jsem tam ležel, v krvi, popadal dech, protože mi ho jeden z nich vyrazil kopancem do zad. Bolelo to. Ucítil jsem, že jsem brečel. Bylo to bolestí, ne proto, že by mi to bylo líto, nebo tak.
Nevěděl jsem co budu dělat. Možná, že tu budu ještě takhle chvíli ležet. Najednou na mě padla únava. Nemohl jsem se ani pohnout, před očima se mi zatmívalo, tak jsem nechal, aby mě ta tma pohltila. Tma, která se mi zdála tak uklidňující.
Pak mě ale něco vyrušilo. Něčí ruce.
"Franku…?" Nebyl to hlas Boba, kterej jsem očekával. Byl to mně moc dobře známý hlas. Gerard. Co ten tu dělal? Měl pro mě přijet Bob. Když jsem neotvíral oči a vnímal jen sám sebe, uvědomil jsem si, že zem se mi teď zdála nějaká pohodlná. Skoro až měkká. A nebyla mi zima, vlastně tu bylo docela teplo. I bolest se zdála menší.
Konečně jsem se odhodlal otevřít oči.
"Gerarde?" Zamračil jsem se. Pak jsem se rozhlédl kolem a byl jsem v Gerardově pokoji, ne na parkovišti. Zase jsem pohlédl na Gerard. Poprvé za celou dobu jsem viděl jinou emoci v jeho očích krom arogance. Byl to strach.
On se o mě bál?
Hlasitě si oddechl a pak mi vjel rukou do vlasů a jen se slabě pousmál.
"Ani nevíš, jak jsi mě vyděsil, když tě Bob přivezl a ty jsi v bezvědomí ležel na zadní sedačce." Řekl. Vůbec jsem si to nepamatoval. Já byl v bezvědomí? Jen jsem mlčel a čekal, jestli Gerard zase něco řekne. Bylo ticho.
"To… Oni. Starý známý… Nemohli snést, že jsem se spolčil s někym jinym…" Vysoukal jsem ze sebe. Můj hlas byl trochu nakřáplej a v puse jsem měl hrozný sucho. Gerard pořád poslouchal, "Rozešel jsem se se Stephanie." Povzdechl jsem a protočil oči. Gerard najednou ztuhnul a trochu nechápavě se na mě podíval.
"Nebyla to moje holka, jen známá, co si to myslela a byla hrozně nesnesitelná. Tak jsem jí to dneska vytmavil." Povzdechl jsem si. Gerard se jen uchechtl.
"Frankie…?" Zašeptal mi najednou do ucha, už to byl zase Gerard, "Víš, že jsem ti říkal, že mě nemáš nutit žárlit?" skousl mi ušní lalůček a já jen tak tak popadl dech.
"Gerarde, to po mně teď nemůžeš chtít!" Chtěl jsem si sednout, ale prudká bolest se rozmístila po celém mém těle a zapadl jsem zpátky do polštářů. Gerard se jen usmál a políbil mě zlehka na rty.
"Tentokrát udělám výjimku." Pohladil mě něžně po tváři, "Teď si odpočiň, ještě mam něco na práci, nějaký papírování ohledně hotelu. Vrátím se večer." Pověděl mi a oblékal si koženou bundu. Nechal mě tu ležet se svýma myšlenkama. Ale vážně jsem nechtěl o ničem přemejšlet, takže jsem radši znova usnul.

Náhle jsem ucítil jakousi váhu na své hrudi. Začalo se mi špatně dýchat. Možná, že moje chabý plíce vypovídaly službu díky nikotinu. I když jsem nevěřil, že by to někdy přišlo. Odvážil jsem se otevřít oči, abych se podíval, jestli na mě něco nespadlo, nebo se náhodou Gerard nevkradl zpátky a nesnaží se mě udusit svým tělem, ale když jsem se rozhlídl, nebyl jsem v Gerardově pokoji.
Byl jsem pořád na parkovišti.
S tím rozdílem, že teď byla všude tma a já koukal na oblohu posypanou hvězdami. Oslepovalo mě pouliční světlo, tak jsem přimhouřil znovu oči.
Že by to byl jen přelud? To, že jsem byl s Gerardem v jeho pokoji? Asi jo. Choval se ke mně totiž nějak podezřele mile. To mu nebylo podobný. Určitě se mi to zdálo a Bob na mě zapomněl, tak jsem si tu trochu "zdřímnul". Chtěl jsem se pohnout, zvednout se a jít pryč. Ale bolela mě ukrutně hlava a každý sval v mém těle vypovídal službu. Jenom jsem tam zíral nad sebe. Možná bych mohl počkat, jestli si mě někdo všimne.
Uvědomil jsem si, že najednou nemusím mžourat očima, protože někdo zastínil světlo. Sjel jsem pohledem vedle svojí hlavy, kde byly něčí nohy. Jel jsem pohledem nahoru a zdřevěněl jsem.
"Počkal sis tu na další nášup, co? Iero?" Danny. Samozřejmě. Chtěl mě ještě dorazit. Říkal jsem si, že to bylo moc měkký. Prohlížel jsem si ho dál a všiml si toho, že má v ruce baseballku. Dobře, tohle je můj konec. Krátce jsem konečně žil a musí to skončit. Věci holt nebývaj jako ve filmech. Smířenej s tím, že se už neprobudim, jsem přijal jeho první ránu do žebra. Vypískl jsem bolestí, po tvářích mi tekly slzy, jak svoje pohyby opakoval na více místech. Nestihl jsem ani křičet. Pak už jsem ani neměl potřebu. Vytrácel se ve mně cit, všude byla jen krev a zvláštní klid, chlad, mrtvo.
"NÉÉÉÉ!" Zaječel jsem a se škubnutím jsem se probudil na měkkém místě. Gerardova postel. Uf. TOHLE byl jen sen. Byl to jen sen. Hnusnej, krvavej, morbidní sen. Slaná voda si razila cestičky po mých tvářích dolů. Nebylo to poprvý, co jsem brečel ze spaní, byl jsem z toho vážně roztřesenej. Chvíli jsem se ještě klepal v posteli a až pak jsem se rozhlédl okolo sebe. Všude byla tma. To znamenalo, že Gerard ještě nepřišel.
Zrovna jsem ho potřeboval.
Ne, že bych mu chtěl dát "nájemný", ale proto, že jsem nutně potřeboval někoho obejmout a slyšet, že bude všechno v pohodě. Nikdo tohle nikdy nedělal. A možná díky tomu jsem takovej, jakej jsem. Ale když mám tu příležitost začít žít znovu, proč nezměnit i tohle?
Vzpomněl jsem si znovu na ten sen a nepomohl jsem si moc tím, že jsem začal vzlykat Gerardovi do polštáře.
Po chvíli jsem slyšel chrastění klíčů v zámku od Gerardova apartmá. On mě tu zamknul? Ne, že bych chtěl dneska někam jít, ale šlo o princip. Ale bylo mi to ukradený v tu chvíli, kdy se vlilo mdlé světlo z chodby a ozářilo pokoj. Byl jsem v tu chvíli strašně rád, že přišel. Nebyl jsem sám.
Nevim, co to do mě v jelo, ale za několik hodin, co jsem se nehýbal jsem se odvážil udělat jeden plynulý pohyb, abych vylítl z postele se záměrem se vrhnout Gerardovi okolo krku, aby mě utěšil, i když by to bylo nejspíš pěkně stupidní. Potřeboval jsem to. Jenže v tu chvíli, kdy jsem vstal, jsem byl v momentě na zemi. Slyšel jsem cvaknutí a pak se rozsvítila celá místnost.
"Franku?" Uslyšel jsem ho, jeho hlas mě uklidnil, asi jako ten večer, když jsem jeho a ostatní viděl na pódiu, "Co blbneš?" slyšel jsem zachichotání a jeho kroky, jak se blížil ke mně. Já jsem pořád bezvládně ležel na zemi, neschopný odpovědět, protože se mi zase nahrnuly slzy do očí. Byl jsem jak těhotná ženská. Chichotal se dál, když jsem mu neodpovídal, než si kleknul, aby mě chytl za ramena, aby mně mohl přesunout, ale když uviděl moje ubrečený oči a dotkl se mých mokrých tváří, hned se smát přestal. A v jeho očích jsem viděl toho Gerarda, kterýho jsem viděl po probuzení. Toho Gerarda, kterýho jsem měl rád. Ne tu sexistickou bestii.
"Co se stalo?" Zeptal se tiše a hladil mě prsty po tvářích a stíral mi slzy pryč, "Tebe to bolí?" zeptal se znovu. Když se mu nedostávalo odpovědi, tak si povzdechl a něžně mě objal. Když se mě dotýkal, bylo všechno hezčí. Ale objal mě jen proto, aby mi pomohl na nohy. Čekal jsem, že mě hodí zpátky do postele, ale místo toho se mnou zamířil do koupelny a tam mě usadil na okraj vany.
Začal napouštět vodu, přidal pěnu a podíval se na mě s laškovným úsměvem.
"Koupel?" Zeptal se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karolína Karolína | Web | 22. dubna 2013 v 13:10 | Reagovat

Takže pekne po poriadku. Je hodina informatiky. Som na počítači. Zavítam na tvoj blog.....KAMOSKA SA DUSI V OBJATI....potom som to čitala a zazvonilo...som sa nasrala......potom hodina nabozenstva....vytasim mobil a citam to na mobile.....pridem domov a pisem ti sem koment....to je môj deň..PEKNé nie???? nom a čo k príbehu asi to že na mieste Franka by mi už asi bolo vážne jedno čo si so mnou kto čo robí pretože ja by som asi ledva žila po tom čo zažil on...ako vááážne ja z toho nemôžem toto je jedná, úžasná, skvelá, neopísateľná,nedpredvídateľná poviedka spôsobujúca (mne osobne) neuveriteľne veľa endormínov (neviem ako sa to píše ale dúfam že vieš čo myslím...PRSTE JA CHCEM DALSIE CASTI!!!!

2 Valence poison Valence poison | Web | 23. dubna 2013 v 18:01 | Reagovat

No Gerrraaarrrrd.... Nemám slov naňho :D Chudáčik Frankie ako ho dobili :( Ale strašne ma potešilo že sa Gee oňho bál, takže hádam neni až také úplné uchylné prasa ako to vyzeralo na začiatku :D :D :D Takto mučiť Frankieho.... To neni pekné :D :D :D Ale je to strááášne moc úplne skvelá story :) NEnormálne som zvedavá čo bude ďalej :) :D :D Tak chytro pokračko prosíííííím :)

3 Bib. Bib. | Web | 24. dubna 2013 v 14:25 | Reagovat

Flankieeee a Gerard ty sa nezdas :D AJAHAHAHAHAH

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama