Kapitola 7.

15. června 2013 v 23:45 | MissFreakyLuce |  Slave
Dýchalo se mi daleko líp, když jsem vzbudil vedle Gerarda, který ještě spokojeně spal. Ta mast fakt pomohla a měl jsem z toho vážnou radost. Ještě pár dní a budu zase v pohodě. Docela mě mrzelo, že jsem v práci tak krátkou dobu a už jsem tam Jamiu nechal samotnou. Co když si na ní zase nějakej blbeček něco dovolí?
Navíc… v poslední době mi ležel v hlavě Ronnie. Chodí tam pořád? Čeká, že se objevím? Nebo ho Gerard natolik vyděsil? Každopádně, tyhle myšlenky si musim nechat pro sebe, protože Gerard je nezdravě žárlivej, i když vlastně nemá pořádnej důvod.


Žárlivec jeden perverzní.
Jak jsem tam tak v tý posteli ležel, tak jsem dokonce začal přemejšlet i nad školou. Vážně jí chci dodělat. Byla by blbost odejít ze čtvrťáku. Za pár měsíců je konec prvního pololetí. Nejsem blbej, závěrečný zkoušky bych mohl dát. I když si v poslední době připadam víc, než vygumovanej, od tý doby co mam hlavu plnou - dobře, musím to přiznat - Gerarda. Jako kdyby se můj svět zkrátka točil okolo něj. Vždycky když si něco promejšlim, tak si nejdřív říkám, co by na to řekl on. Nevím, jestli je to zrovna tim, že s nim bydlim a že mě kdykoliv může vyhodit na ulici, nebo tím, že kdybych odešel od něj, neměl bych tu svobodu, co mam, ztratil bych taky nový kámoše, který mi za několik dní přirostli k srdci a rozumí mi víc, než kdokoliv za celej můj život.
Ta představa, že bych tohle všechno musel nechat ležet za sebou mě děsila víc, než cokoliv jinýho. Když jsem si vybavil ten příšernej pocit, co jsem měl včera, když jsem si myslel, že je vážně konec, bylo to jako kdyby mě kopnul někdo do břicha. Podíval jsem se vedle sebe na Gerarda. Vypadal tak nevinně, jako vždycky, když spí. Někdy si přeju, aby byl takovej furt. Neodolal jsem a musel jsem se k němu namáčknout a obejmout ho. On něco ospale zamumlal, zhluboka se nadechnul, trochu zachrápal a pak mě pohladil po délce mé páteře.
"Umm…" Chtěl začít mluvit, ale dal jsem mu prst, přes rty.
"Je mi zima. Víc v tom nehledej." Snažil jsem se mluvit jako drsňák. Gerard si s touhle odpovědí vystačil a spal dál. Ruce omotané okolo mě. Občas jsem si říkal, jestli je Gerard opravdu takovej, za koho se vydává. Za toho kluka, kterej mě nutí se svlíknout pokaždý, když jsme v jeho pokoji. Podle mě je Gerard ve skutečnosti dobrej kluk, už jen ty texty jeho písniček o tom svědčí. Na pódiu je někdo úplně jinej. Ten starostlivej, hodnej Gerard, kterýho jsem měl už možnost poznat a kterýho jsem měl daleko radši. Podle mě je to jen maska, za kterou se schovává, protože si nikoho nechce moc připouštět k tělu. Po tom incidentu s jeho bejvalkou se možná asi ani nedivim. Ale nechci s nim o tom mluvit. Je to jeho věc. A já bych se o to vůbec neměl zajímat. Už toho pro mě udělal dost. Nechal mě tu bydlet, stará se o mě. A nechce za to prakticky nic.
Ach, krom toho, že mu dělam děvku, samozřejmě.
Gerard pode mnou zachrápal a to mě vytrhlo z toku mých myšlenek, který se ubíral podivným směrem. Ale to se mi stává dost často, když jsem rozespalej. Pokoušel jsem se znovu usnout, ale nešlo to. Venku byla tma, byla asi ještě noc. Když Gerard znovu zachrápal, musel jsem se zasmát a dusit to peřinou, protože to bylo fakt úžasný, jak při tom vypadal. S tou otevřenou pusou a svraštělým obočím, jako kdyby se s někým hádal, chtěl něco říct, ale místo toho zachrápal. To mě fakt dostalo. Nechtěl jsem ho ale budit, tak jsem se od něj zase odstrčil a odšoural se do koupelny. Snažil jsem se dělat co nejmenší hluk a rychle se osprchovat, aby ho nenapadlo si dopřát jedno rychlý číslo. Nevěděl jsem, co mám dělat dál. Tak jsem prostě stál před zrcadlem a snažil se sebou něco udělat. Až teď jsem viděl těch několik modřin pořádně. Můj obličej byl bez poskvrnky, ten jsem si bránil. A na krku nebyly modřiny, ale cucfleky. Od Gerarda. Značkoval si mě. Jen jsem se na sebe zamračil a promnul si to místo prsty. Povzdechl jsem si, protože to bylo ve skutečnosti celkem příjemný. Gerard prostě věděl, kde mam slabý místo. O to víc mě to vytáčelo. Ví o mně pomalu všechno, ale já o něm nic. Vyšel jsem z koupelny a Gerard byl teď rozvalenej přes celou postel, takže spaní už ani nepřipadalo v úvahu.
Pak mi to došlo - můžou tu bejt kluci. Nebo aspoň Mikey, to byl taky podivín sám o sobě. Je znát, že to jsou bráchové. Asi se ale vydám na menší průzkum. Potichu jsem se vyplížil ven z Gerardova pokoje. Docela mě překvapilo, jak se dokážu teď hejbat. Vážně se cejtim líp, ale nechci to přehánět. Došel jsem na konec chodby, kde byly dveře do Mikeyho apartmánu a zaklepal.
"Doprdele Gerarde, jestli jsi se konečně dokopal k tomu se s nim vyspat, tak mě nepros o kondomy, ty si schovávam na chvilky s Petem!" Ozvalo se z pokoje. Nevydržel jsem to a vybuchl smíchy. Vážně tohle Gerard někdy dělal? Počkat, řekl - vyspat se s nim? Jako se mnou? Když Mikey uslyšel můj smích, rozhostilo se z pokoje ticho.
"Uuuh… Franku…?" Ozvalo se najednou, slyšel jsem jeho nejistý hlas a pak šourání po pokoji a odemykání dveří. Já jsem popadal dech a snažil se nesmát jako idiot, když mi otevřel, celej rudej, "Potřebuješ něco?" zaskřehotal.
"Ne ne, nic, jen se tvůj bratr rozvalil po celý posteli a-"
"Nenecham tě tu spát Franku." Zamračil se na mě. Začal jsem se zase tlemit.
"Neee, takhle jsem to nemyslel. Už se mi nechtělo spát a s Gerardem teď není žádná zábava, tak jsem se rozhodl si jít taky trochu pokecat." Pokrčil jsem rameny a zaculil se na mě. Mikey se už konečně trochu uvolnil a ustoupil, pootevřel dveře trochu víc, aby mě pustil dovnitř.
Mikeyho apartmán byl velkej asi jako Gerardův. Jen měl jinak postavenej nábytek a celkově tu měl víc čisto. Po stěnách taky visely nějaký plakáty jeho oblíbenejch skupin (našel jsem tam i nějaký svoje favority). Posadil jsem se na gauč, kterej byl u stěny, před ním konferenční stolek, na kterým byl noťas a před námi byla puštěná televize, ale nedával jsme ani jeden pozor, co dávaj.
Mikey si sedl vedle mě a nemohl jsem si nevšimnout, jak divně si dal nohy. Když jsem se nad tím zamyslel, pořád měl nohy do X. Přišlo mi to docela vtipný, ale k němu to prostě patřilo. Chvíli bylo ticho, které narušovaly jen tlumené zvuky televize a pak hlasitý zvuk notebooku, když Mikeymu přišla zpráva. Skoro nadskočil a široce se usmál, když rozklikl okénko "Pete Wentz".
"Jak dlouho spolu jste?" Zeptal jsem se čistě ze zvědavosti, ale moc jsem nečekal, když o jejich vztahu nemluvil ani před ostatníma.
"Nějak to nepočítam, prostě se to stalo a … no…" Pokrčil rameny a pak bylo zase trapný ticho, "Ne, kecam, jsme spolu přesně čtyři měsíce, dva tejdny a tři hodiny." Vychrlil na mě najednou rychle a pak se začervenal a odepisoval Petovi. Jen jsem se zasmál.
"To je dost dlouho. A to jste spolu takhle jenom na dálku?" Vím, že to pro něj bylo asi citlivý téma, ale hrozně jsem toužil po tom, vědět o něm víc. Mikey jen pokrčil rameny, než odpověděl: "O jakýkoliv prázdniny jedu buď já za ním, nebo on za mnou, zbytek času provoláme, protextujeme a prochatujeme.", když domluvil, tak jsem vědoucně přikývl.
Zase to trapný ticho.
"Co ty Franku? Jak to, že se necháváš sexuálně obtěžovat od mého bratra, když jsi byl prakticky ještě ve vztahu?" Zeptal se najednou, jen jsem se nechápavě podíval. Nemluvil jsem před ním o Stephanie. Jak to sakra věděl? Mikey mi četl myšlenky a poklepal na svůj notebook, "Vím všechno." dodal.
"Ty sis mě vygooglil?" Tvářil jsem se šokovaně.
"Nebylo to těžký. 'Iero' je celkem známý jméno, co jsem se dozvěděl." Usmál se. Připomněl mi moje rodiče, jen jsem se zatřásl při myšlence na den, kdy jsem utíkal z domu. Mikey mi opět četl myšlenky - začíná mě s tím pomalu děsit. Hned totiž změnil zase téma, "Ale zpět k tématu, tebe baví Gerardovi dělat nabíječe?" zasmál jsem se nad jeho přirovnáním. Jen jsem protočil oči. Vážně jsem se nad tou otázkou zamyslel. Proč jsem si to nechal vlastně líbit? Komukoliv jinýmu bych asi dal pěstí, jen co by prohlásil něco takovýho, že jsem jeho.
"Já ani nevim." Pokrčil jsem rameny, "Prostě… Uh… No…" dal jsem si ruku za krk a přejížděl po něm, než sem zde Mikey položil svůj zrak, hypnotizujíc moje cufleky - od jeho bratra.
"Líbí se ti, co?" Zatvářil se ďábelsky, než se zase otočil, aby odepsal Petovi.
"Cože? Co? Gerard? Ne. Jako neříkám, že není pěknej, to je. A dost. Ale. Ne." Začal jsem zmatkovat. Sakra. Sakra. Že já radši nezůstal u Gerarda.
"Jooo, jasně… A Ray nemá nejlepší afro na světě. Vyprávěj si pohádky někomu jinýmu, Frankie." Protočil oči a pak mě šťouchnul do ramene. Tohle mi silně připomínalo nějakou stupidní scénu z romantický komedie, kde se baví dvě puberťačky o jejich idolech. Vážně jsem zženštěl. Jen jsem si položil obličej do dlaní a promnul si oči. Nevěděl jsem, co na to říct.
"Neni ti blbý si povídat o sexuálních choutkách tvýho vlastního bratra?" Povytáhl jsem jedno obočí a Mikey mě sjel takovým divným pohledem.
"Ale já neřekl nic o jeho sexuálních choutkách a prosím, detaily si nech pro sebe." Zvedl ruku, jako kdyby mě chtěl umlčet. Radši jsem tohle téma dál už nerozebílral, nebylo to příjemné jak mně, tak Mikeymu. Najednou si do toho ticha Mikey spokojeně vzdechl a s úsměvem začal odepisovat, když si všiml, že na něj koukám, tak se usmál a řekl: "Pete přijede na celý Vánoční prázdniny."
Říkal jsem si, jestli tu ještě v tuhle dobu budu. Já nechci odejít. To vážně ne. A určitě budou kluci trávit Vánoce s rodinou, asi budu tady a… no… nějak to přežiju. V nouzi bych obtěžoval Nancy, ale to se mi vážně nechce.
"Budete si rozumnět, jste si celkem podobný." Mrknul na mě ještě. Takže budu mít tu čest Peta poznat? Jen jsem přikývl.
"Tak ho pozdravuj." Dodal jsem ještě, než Mikey napsal Petovi a pak se začal smát.
"Prej tě taky zdraví a že prej na mě nemáš šahat a máš si sednout do druhýho rohu místnosti, aby tě to nepokoušelo." Zasmál se. Ze srandy jsem se zvedl a šel si tam vážně sednout, Mikey se začal otřásat smíchy, vyfotil mě a poslal tu fotku Petovi, kterej se na druhý straně očividně dobře bavil. Jeho odpovědí bylo: "Tak se mi to líbí."
Docela jsem si s Mikeym a dokonce i s Petem dobře popovídal. Dokonce jsem se i těšil, až Peta poznam, zdal se jako fajn kluk a když tu byl virtuálně s Mikeym, Mikey byl trochu otevřenější a to mi dělalo radost, takže až tu bude osobně, tak to bude ještě lepší.
Když se ta jejich konverzace zdála spíš jako začátek nějakýho levnýho erotickýho filmu, rozhodl jsem se, že bude nejlepší, když Mikeyho a virtuálního Peta necham osamotě, jenže akorát, když jsem se snažil vypařit - zaklepal někdo na dveře, ale nečekal na odpověď.
V rámu dveří se vyloupnul Gerard, na tváři celkem popuzený výraz, když viděl, jak jsem se smál s jeho bratrem na gauči, když Pete psal něco jako, že jeho kámoš Patrick odmítá vysmahnout z pokoje, aby se mohl trochu "odvázat". Prej mu musel slíbit, že mu vypere a vyžehlí, aby vypadnul.
"Franku… můžeš mě alespoň příště vzbudit, když se chceš nenápadně vypařit." Poznamenal Gerard rozmrzele.
"No tak Gee, nech ho taky napokoji, povol vodítko, jo?" Napomínal ho Mikey a Gerard si jen povzdechl a sedl si mezi nás a přitom mi položil ruku na stehno. Nejspíš se před Mikeym netajil.
"Už je ti líp?" Zeptal se Gerard starostlivě. Tohle se mi líbilo, mohl by s náma Mikey trávit víc času, možná by se takhle hezky choval Gerard pořád. Jen jsem přikývl. Gerard se očividně velmi spokojil s odpovědí a pro sebe se usmál.
"Hele, nechcete se jít konečně teplit někam jinam?" Vyhazoval nás "galantně" Mikey.
"Nebuď takovej netykavka Mikey, jsi tu pořád zalezlej, potřebuješ nějakou společnost." Provokoval ho Gerard a schválně vyjel rukou po mém stehnu dál.
"No, pohled na mýho staršího bratra jak ochmatává mýho kámoše? To se jako společnost počítat nedá." Odfrknul si. Docela mě potěšilo, že mě Mikey nazval svým kámošem, ale docela jsem pro něj pochopení měl. Podle mě mu nepřišel ten pohled nechutnej kvůli svýmu bráchovi, ale kvůli tomu, že on tohle s Petem mít nemůže. Povzdechl jsem si nad tou představou, bylo mi ho líto, jen jsem Gerarda vzal za tu ruku na mym stehně a dal jí pryč a podíval se mu do obličeje, když se na naše ruce nechápavě zamračil.
"Dopřej jim trochu soukromí, Gerarde." Domlouval jsem mu, "Půjdem… můžem si pustit třeba nějakej film, nebo něco." gestikuloval jsem rychle rukama. Gerard se podíval na svého bratra, kterej ho jen propaloval vražedným pohledem a přikyvoval na Frankova slova. Gerard si jen povzdechl a zvedl se s gauče, stejně jako já.
"Chjo, Mikey - aspoň u toho nedělej hluk." Připomínal mu ještě Gerard, když už jsme byli na odhodu.
"Děláš si ze mě srandu?" Začal se smát, "Já nejsem ten, kterej tady řve na celej hotel: 'Na kolena Frankie!'" napodobil jeho hlas. Já jen zrudnul nad tou představou a Gerard na něj vypláznul jazyk jako malý dítě.
"To není moje chyba, že ty to tak rád posloucháš." Dohadoval se s ním dál.
"To proto, že mi nejsi schopnej sehnat ty pitomý špunty do uší! Kdo má furt ty tvoje perverzní kecy poslouchat? Upřímně tě lituju, Frankie." Otočil se najednou na mě. Já se tomu jen zasmál.
"Tak za prvé - 'Frankie' mu můžu říkat jenom já a za druhé - nezáviď mi můj bohatý slovník pervezních slov." Gerard si dal ruku v bok a vypadal jak nějaká diva. Pak už jsem Gerard zatahal za loket a radši odešel. Když jsme šli zase chodbou zpátky, Gerard mě najednou přejel prsty po délce mojí páteře, až se jeho ruka octla na mém zadku a stiskla, jen jsem nadskočil a Gerard se usmál a přiblížil se k mému uchu, aby řekl: "Tak já jsem dost pěknej jo?"
V tu chvíli by se ve mně nikdo krve nedořezal.
"Tys poslouchal?" Zamračil jsem se na něj.
"Ty stěny jsou tenký, není to moje vina." Nevinně se usmál, ale já si ho dokázal úplně v klidu představit s tou skleničkou přitisknutou na zdi, která oddělovala jeho koupelnu a Mikeyho pokoj. Jen jsem našpulil nespokojeně pusu, když jsme vcházeli zpátky k němu.
Teď to vypadá, jak když ho nehorázně žeru. Já řekl, že je jenom ATRAKTIVNÍ, ne, že se mi líbí jeho nátura, možná, že kdyby byl ten starostlivej Gerard, měl bych ho radši. Oba jsme se dohodli na tom, že si pustíme nějaký film, tak jsme projížděli televizní kanály, ale všude dávali jen samý béčkový filmy, takže jsem to stejnak nevnímal. Větší pozornost jsem věnoval teplu, které mě obkopovalo, když mě Gerard zabalil do deky a objal mě jednou rukou.
Takhle by se mi to líbilo pořád. V televizi byl teď nějakej horor. Občas jsme se s Gerardem zasmáli jekotu nějakejch drsnejch týpků, falešný krvi, nesouvislosti hlavního příběhu a filmový chybičky. Měli jsme na to podobný názory.
Možná, že kdybych Gerarda poznal dřív, v jiný době, za jiný situace, možná by všechno bylo jinak. Možná bych žil úplně jinej život, možná bych pořád žil u rodičů, protože bych se nebál jim říct o tom, jakej sem už od začátku, kdybych znal Gerarda ostatní dřív, nebavil bych se s těma lidma ve škole, vše by bylo asi lepší.
Gerard náhle dal ruku pryč z mých ramen a protáhl se jako kočka.
"Tak už je ti líp jo?" Pohladil mě po tváři, další slova jsem nepotřeboval k tomu, abych věděl, co chtěl. Přitáhl si mě za bradu na svoje rty a jakmile vložil jazyk do mých úst, jeho jedna ruka už mě dostávala ven z deky. Takhle jsme se líbali nějakou chvíli, než Gerard vzal jednu mojí ruku a dal ji na svůj pásek. Odtrhl jsem se od jeho rtů a zamumlal něco jako: "Ty jsi snad nenasytnej."
Gerard se jen usmál, než mě znovu políbil, když jsem mu začal rozepínat pásek.
"Nediv se, když jsem na tvoje zdraví musel brát ohledy. Buď rád, že tohle není tak vyčerpávající." Pověděl mi, když se znovu odtáhl, aby se nadechnul. Váhal jsem - jo, tohle jsem už dělal, ale pořád to bylo pěkně divný, Gerardovi se ztížilo dýchání, když jsem se prsty dostal pod gumu jeho boxerek.
"No tak, Frankie." Zavzdychal, když jsem se k tomu neměl, "Potřebuju to nájemný za tu dobu, co jsi mi ho nemohl dát." Zažertoval, jen jsem zrudl a protočil oči, než zajel trochu níž. To Gerard netrpělivě zakňoural a mojí ruku tam navedl a naznačil první pohyb. Pak následoval druhej, třetí a pořád víc a víc, dokud Gerard ve svých prstech nesvíral gauč, když bylo konečně po všem.
Nejhorší na tom bylo, že ten pohled na Gerarda v mojí moci se mi taky líbil, jestli chápete.
Jenže to by nebyl on, kdyby se nepodíval do mýho rokzorku a pevně ho jen stiskl a já jen vyjekl. Ďábelsky se zasmál a řekl: "Ne, Frankie - vážně nechceš dlužit za další extra služby." Narážel na incident s "koupelí". Zamračil jsem se na něj.
"To si vyberu někdy příště." Pocuchal mi vlasy a rozhodl se, že se půjde převléknout do něčeho pohodlnějšího a bude si kreslit na posteli. Jenže ta moje potřeba byla fakt nehorázná. Zabalil jsem se zase do deky. Možná to nepozná… možná bych mohl…
To už byla moje ruka v kalhotech. Jo. Přesně tohle jsem potřeboval. Snažil jsem se nevydávat žádný hluk a Gerard vypadal, že si ničeho nevšiml, až do toho okamžiku, kdy jsem dokončil svou "práci".
"Hotovo?" Ozval se Gerard, zněl docela namíchnutě. Zrudl jsem až ke kořínkům vlasů.
"Uh… eh… co?" Ptal jsem se a hrál blbýho.
"Ty víš co myslim." Narážel na to, co se před chvílí odehrálo. Jen jsem zabořil svůj pohled dolů na zem, než jsem se odhodlal jít do koupelny a trochu se očistit. Rovnou jsem si na hruď namazal i tu mast a přisunul se k Gerardovi na postel, nevěděl jsem, co dělat, tak jsem se tam jen válel. Než mě Gerard přinutil, abych s ním navázal oční kontakt.
"Jen aby bylo jasno - až budeš kompletně v pořádku, myslim, že ti to všechno nenecham jen tak projít." Přerušil to ticho, "Jo a - ujistim se, že z toho budeš srandovně chodit." Dodal ještě a zasmál se nad tou představou. Počkat. Cože? No to jako vůbec! Tohle jako vůbec… No to ne. Tímhle způsobem jsem byl ještě nedotčenej. Nenecham zrovna JEMU mě o tuhle mojí nevinnost, co ve mně ještě zbylo, připravit.
Panikařil jsem nad tou představou, tak jsem jen zabořil obličej do polštářů a snažil se tu představu vyhnat z hlavy. Gerard mě schválně šťouchnul tužkou do zadku a já jsem ho okamžitě fláknul přes ruku, že mu ta tužka vyletěla z jeho sevření.
"To ne." Odmítl jsem ho hned. Gerard si jen skousl ret, aby se nezačal smát.
"Ale Frankie, snad mi nechceš odporovat?" Zlehka mě políbil do vlasů, než se zase s tím potutleným uculováním vrátil ke kreslení.
Nechutný. Úchylný. Prase.
Jak mě vůbec mohlo napadnout, že kdybych ho znal dřív, že by z toho mohlo něco bejt? Tohle v sobě prostě měl už odmalička nejspíš. To bych neovlivnil. Nejspíš by to bylo takhle vždycky.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Karolína Karolína | Web | 16. června 2013 v 13:16 | Reagovat

Bolo na čase!!!! V zmysle , konečne sa Frank rozhodol pohnúť mozgom!!!! :D skvelé pokračovanie-.. (len tak mimochodom) :D

2 Meadly Meadly | Web | 26. června 2013 v 17:42 | Reagovat

Tak to je naprosto úžasná povídka!
Vždycky mě dostává, jakej pohled má Frankie na Gerarda, jednou kladnej potom  zase zápornej.. ale nedivím se mu. Gee je tady vážně prase. :D
Doufám, že to bude jednou opravdovej vztah a Frankie nebude jen hračka.
Jinak se moc těším dál, doufám, že další díl tu bude co nejdřív. :)

3 Zoe Christy Zoe Christy | E-mail | Web | 28. června 2013 v 21:43 | Reagovat

Už som ani nedúfala :)
Suprové :)
Dúfam, že teraz už budeš aktualizovať častejšie :)

4 domca domca | 30. června 2013 v 21:45 | Reagovat

Len tak dalej

5 Nobody Nobody | 14. února 2015 v 17:21 | Reagovat

Čtu to a já Peteho brala pořád jako Peteho z Fall Out Boy a potom:D
Prostě Awwwww!
Miluji tuhle povídku:(:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama