Kapitola 9.

20. srpna 2013 v 21:45 | MissFreakyLuce |  Slave
Pozn. autora: Děkuju moc za všechny odezvy, ani nevíte jak moc mě to těší, že se vám povídka líbí, tak snad nezklamu vaše očekávání a budu se snažit přidávat povídku častěji :)

Další ráno jsem měl žaludek jako na vodě. Já, takovej bitkař, jsem se tam bál jít, kvůli tomu, že dostanu do držky. Před hotelem mě vyzvedl Bob a Ray.
"Zdar princezno, konečně nám budeš dělat společnost, jo?" Zasmál se Bob, když jsem nastupoval. Jen jsem přikývl a když už Bob pomalu šlapal na plyn, tak se ze dveří vyřítil Mikey a taška, co se nosí obyčejně přes rameno, mu visela okolo krku.


"Počkejte na mě!" Zařval a Bob ze srandy kousek popojel. Mikey vypískl a běžel za náma a stěží ze sebe soukal: "Já nechci školnim autobusem!" Bob zase popojel a Mikey vyplašeně běžel za autem. Měli jsme z toho hroznou srandu, ale bylo mi ho celkem líto. Tak jsme konečně zastavili a Mikey uříceně padl vedle mě na zadní sedadlo.
"Co dělá tenhle cizí kluk v mym autě? Ty jsi ve škole novej?" Ptal se ho ze srandy Bob. Ray jen dodal: "To je taky dost, že nás poctíš svou návštěvou." A pak jsme byli už zticha a vyrazili na cestu.
Ale aby řeč nestála, zeptal jsem se Mikeyho, proč se rozhodl dneska jít výjimečně do školy. Odpověděl mi, že to začalo hecováním Peta a tak se vyhecovali oba, aby šli do školy, aby to nebylo blbý. S tou odpovědí jsem se spokojil a o další konverzaci se postaral Bob: "Tak co Frankie? Jak sis užil líbánky s Geem?" než jsem stačil otevřít pusu, abych se ohradil, Mikey už odpovídal za mě.
"Očividně skvěle. Nemohl jsem přes to jejich hekání spát. Ale včera to byl vrchol!" Rozhodl přitom rozčíleně rukama do vzduchu. Jen jsem se na něj omluvně podíval, ale když jsem v jeho obličeji neviděl žádnou touhu po odpuštění, radši jsem sklopil zrak do klína.
"Cooo? On tě konečně 'protáhnul'?" Tlemil se mi Bob a já jen zrudnul při vzpomínce na minulou noc, což mluvilo za vše, takže se rozchechtal ještě víc, že jsem se bál, jestli zvládne řídit.
"Nebuďte nechutný, já z toho mam celoživotní trauma. Asi se přestěhuju k tobě, Rayi. Tvoje máma úžasně vaří a máš obrovskou televizi a novej Xbox. Do večera jsem komplet přestěhovanej." Oznámil mu Mikey.
"To jako abych slyšel ten sex po telefonu, co vedeš Petem snad každou hodinu? To jako vůbec, hezky si v tom harému zůstaň, dokonale tam zapadáš." Odpálkoval ho Ray, ještě jsme se zasmáli a po tomhle bylo ticho. Zdálo se, že Mikey mi už ten incident s Gerardem odpustil. Docela mě tenhle náš rozhovor rozptýlil, takže jsem už tak nervózní ze školy nebyl. Ale stejně - co když mě dneska čeká všechno znova?
U školy jsme byli celkem rychle.
V tom momentě, co jsem vystupoval z auta jsem si hned vzpomněl na tu scénu z tý mojí noční můry a přivřel oči, abych jí vyhnal z hlavy. Pevně jsem doufal, že na nikoho nenarazim. Kluci si okolo mě stoupli zase do tý ochranný pozice, jako kdyby mi dělali bodyguardy a takhle jsme se dostali s Mikeym na naší první hodinu, chápal jsem, proč jsem si Mikeyho nikdy nevšiml, skoro pořád tu nebyl.
Ve školním prostředí vypadal vážně divně. Pořád se ztrácel a věčně něco nechápal a ostatní lidi okatě ignoroval. Já zase vypadal jako paranoidní člověk. Pořád jsem se ohlížel, jestli neuvidím nějakýho vysmahnutýho sportovce, kterej bude mít napřaženou ruku.
Kupodivu výuka probíhala hladce. Do oběda jsem byl neviditelnej. Jen se mi dostalo pár nenávistných pohledů, ale jinak se mi dařilo. S klukama jsme na obědě rejpali do Mikeyho, kterej si pořád stěžoval, že nechápal nic z toho, co na předmětech učitelé říkali. Kdyby sem chodil častějš, asi by to chápal víc, ale spíš jsme si z toho dělali srandu, nechtěli jsme ho nějak podcenit, protože byl doopravdy vážně chytrej, ale ve svém vlastním stylu.
Nějakym záhadnym způsobem jsem školní den přežil bez úhony. Ale Bob s Rayem končili zase dřív, takže kdyby se něco stalo, máme to s Mikeym spočítaný. Jen se na něj podívejte, dopadl by pravděpodobně ještě hůř než já. Byl jsem celkem podělanej, když jsme končili a já měl zase vyjít na to parkoviště, kde se všechno odehrálo.
Ale nikde nikdo. Ale tak to bylo i minule. Chtěl jsem co nejdřív vypadnout, ale Mikey se hrozně loudal. Když někam odbočil, tak jsem chtěl nadávat, kam zase jde, ale to jsem se zastavil. Stál tam - mně znamý - kabriolet. A kdo se o něj tak frajersky opíral? Gerard. V celé své kráse, mezi rty vkládal cigaretu a vyfukoval kouř, měl sluneční brýle, i když nesvítilo žádný sluníčko a byl celej v černym a měl jen tu svojí koženou bundu. (Která mu sice nehorázně sekla, ale já byl proti ní - protože, chudinky zvířátka.) ¨
Když mě zahlédl, sundal si brýle a tak pokřiveně se usmál. To si udělal volno z práce, jen aby pro nás dojel? Jak… působivé.
"Předvedeme jim show, Frankie?" Řekl místo pozdravu, ale já ho nepochopil, absolutně ne, než jsem slyšel jsem Mikeyho: "Ó panebože, to né!" a pak už jsem ucítil jen Gerardovy rty, jak se přitiskly na ty mé a pak jeho jazyk. On mě líbal. Před stovkami lidí ze školy. Pak se odtrhl, vlepil mi ještě jeden poslední usměvavý polibek, jak poslouchal Mikeyho: "Ble… Ugh… můžeme jet? A máš tu blicí pytlík, Gee? Asi neudržím v sobě ten dnešní oběd." a pak nastoupil si za volant. Stál jsem tam jako opařený a vysloužil si hned několik šokovaných pohledů. Radši jsem honem rychle zaplul na místo spolujezdce a přál si co nejdřív vypadnout. Zmizet. Umřít. Cokoliv. Tohle bylo strašný.
Cestou do hotelu bylo ticho, bylo slyšet jen rádio. Mikey byl znechucenej, já naštvanej a Gerardovi hrál na tváři ten jeho samolibý úsměv.
Popravdě jsem neměl vůbec náladu s Gerardem mluvit a tak jsem se o to an nepokoušel. Tohle si vážně mohl odpustit. Co ho to napadlo? Zařídil mi tak, že budu mrtvej ještě do konce školního roku.
V hotelu jsem strávil minimum času a hned padal do práce. Nasadil jsem si sluchátka do uší, pohled zabořenej do země, možná jsem i trochu naštvaně dupal a kopal do nějakýho šutru přede mnou. Proč se takhle chová? Jeden den je normální, citlivej, vylejvá si svoje srdce a já s ním vážně rád trávím čas a pak udělá něco takovýho. A tim mě vyvede z přesvědčení, že by se mohl chovat jako ten hodnej Gerard. Než jsem došel k baru, vyrovnával jsem se s tim, že jsem prakticky veřejně gay. Uvažoval jsem nad tím, že když jsem byl tady v baru nebo celkově v týhle části města, v tomhle 'mym' světě, ani mi nevadilo flirtovat, objímat se, líbat. Vůbec ne. Ale v tom světě, kde jsem byl známej pro svý prachy, kde jsem bejval jeden z těch populárních děcek, tam to prostě nepatřilo. Tam jsem se prostě ještě potřeboval skrývat, aby se nestalo něco horšího, než minule.
Ale už je to stejně v prdeli. Díky, Gerarde.
Vkročil jsem do poloprázdného baru a uviděl Jamiu utírat jeden stůl. Když se ohlédla ke dveřím, rozzářily se jí oči a s nadšeným vypísknutím se rozeběhla ke mně a pevně mě objala.
"Panebože já jsem tak ráda, že jsi v pořádku! Hrozně jsi mě vyděsil!" Říkala radostně. Jen jsem se usmál a její objetí jí stejně pevně opětoval. Chyběla mi.
"Chyběla's mi." Odvážil jsem se říct, když se Jamia odtáhla a podívala se mi do tváře, jen se usmála a já z toho vyrozuměl, že já jí taky chyběl. Za chviličku jsme se dali do práce. Při tom jsem potkal šéfa, kterej mě poplácal po rameni a taky mě přivítal zpátky v jeho 'rodině', která se rozrostla o další dva členy, kteří nás mají střídat. Jedna z nich byla Amber, byla o něco starší než já a Jamia a dělala nějakou speciální barmanskou školu a ten druhej byl Dean, tomu mohlo bejt asi tak jako Gerardovi. Rozuměli jsme si s nima, což bylo vážně fajn.
Jak se stmívalo, narůstalo víc práce, zase se všichni scházeli na koncert, kterej kluci odložili z víkendu na dnešek. My Chemical Romance dorazili okolo sedmý, aby ještě vyladili poslední chybičky a v osm začali hrát. Bylo to fajn je slyšet, i když Gerard vyřvával víc částí songu, než původně dělal. Když jsem se na něj podíval, vypadal naštvaně. Nevěděl jsem, jak se mam cejtit. Možná je naštvanej, že jsem prostě jen tak odešel a neřekl mu za celou dobu ani slovo. Ale je to jeho chyba, může si za to sám, aspoň ví, jak se cejtim.
"Znovu se setkáváme." Ozvalo se najednou, když jsem vyřizoval několik objednávek a poslouchal 'Vampires will never hurt you'. Otočil jsem se na toho, od koho hlas vycházel a uviděl - Ronnieho. Dneska mu to vážně slušelo. A vlastně jsem byl celkem rád, že jsem ho viděl.
"Dlouho jsme se neviděli, no." Přiznal jsem a míchal další koktejl.
"Tvůj žárlivý přítel se bál tě sem pustit?" Zasmál se a kývl hlavou k pódiu, kde se Gerard zase nakrucoval. Diva.
"Tak za prvý - není to můj přítel. A za druhý - měl jsem nějaký… zdravotní problémy." Odpovídal jsem mu. Ronnie se usmál, když jsem říkal, že Gerard není můj přítel, nutno podotknout.
"A už je všechno v pohodě?" Zeptal se ze slušnosti. Jen jsem přikývl a podával nějaký pití postaršímu týpkovi vedle Ronnieho, kterej si nedal pokoj: "Všechno, i pan žárlivka?" pošťuchoval mě. Jen jsem protočil oči.
"No, to by měl bejt, zvlášť po dnešku." Procedil jsem skrz zuby, protože mě ta vzpomínka pořád vytáčela.
"Co se stalo dneska?" Vyptával se. Jen jsem mávl rukou.
"Heleď, za čtvrt hodinky mam pauzu, tak si můžeme promluvit pak." Podíval jsem se na hodiny a Ronnie přikývl a pak se bavil s nějakým svým kámošem a já s Jamiou obsluhoval tak dlouho, dokud nás nepřišli vystřídat Dean a Amber.
Hodil jsem přes sebe bundu a očima hledal Ronnieho, stejně jako on mě. Tak jsem na něj jen kývl a vylezli jsme ven. Jen co jsme vyšli na čerstvý vzduch, dala se do nás zima. Byl konec listopadu, takže se ani vlastně nedivim. Překvapilo mě, jak moc mi ten čas utíká. Skoro před měsícem jsem ještě bydlel u rodičů a všechny tyhle lidi neznal.
"Tak co jsi měl za zdravotní problémy?" Zeptal se mě Ronnie, když si vytahoval cigaretu ze svojí krabičky, já vytáhl svojí a nechal ho, ať mi jí zapálí.
"Řekněme, že jsem se nepohodnul s pár klukama ze školy." Pokrčil jsem rameny a pak si dlouze potáhl cigarety, než jsem se začal ptát já jeho, "A co ty? Co tvoje skupina?"
"U mě to jakž takž jde. A na skupinu si nemůžu stěžovat, teď skládáme nový songy, zkoušíme, ale už bychom rádi taky šli na veřejnost, no." Vyprávěl. Začal jsem ho povzbuzovat, že určitě otevřou někde něco novýho a oni si budou moct konečně zahrát před publikem. Jen jsme se tak procházeli po městě a já si říkal, jak jsem byl blbej, že mi s nim minule nešlo o nic víc, než jen nějakou muchlovačku. Ronnie byl vážně fajn a teď jsem se na to koukal jinak. Ne, že by mi to vadilo, kdyby to chtěl dokončit, to co začal minule, ale asi bych to už bral jako něco víc. Teď jsem mohl prohlásit, že to byl kamarád, se kterym jsem rád flirtoval, ověřoval si na něm svoje taktiky, protože přiznejme si, že to s Gerardem nikdy moc nešlo. A vlastně jsem se o to ani nepokoušel.
"Asi bych se měl vrátit." Podíval jsem se na čas a Ronnie se jen usmál a už už otvíral pusu, přesně jsem věděl, co chtěl říct, tak jsem ho radši umlčel: "A ne, není to kvůli Gerardovi. Já tu práci potřebuju." Zvedl jsem jednu ruku, abych mu jí dal přes pusu. Pak jsem se odtáhl a otočil se na patě a kráčil si to zpátky, v závěsu s ním.
"Vždyť nic neříkám." Ozval se, ale cukaly se mu koutky, jako kdyby se chtěl smát. Do baru jsme dorazili tak na čas. Kluci už nehráli a nebylo tu tak nařachnuto, takže jsme s Jamiou měli míň práce. Ronnie se rozhodl, že zůstane až do zavíračky, kdy už tu bylo posledních pár lidí. Kluci tu byli s námi taky a Gerard se zdál, jako kdyby měl každou chvíli explodovat. Ale já na něj byl pořád nabroušenej, když mě zabijou, bude to jen jeho vina. Takže jsem svou pozornost věnoval plně Ronniemu, který se ale pár minut před tím, než jsme ocházeli, rozhodl taky jít.
"Tak kdyžtak ještě zavolej." Řekl mi, když mě nerozloučenou objal a líbl na tvář. Jen jsem přikývl a vrátil se zpátky k Jamie. Cítil jsem na sobě Gerardův pohled. Co mi může asi tak udělat? Zase mě pomalu znásilnit? No co, to už jsem jednou přežil. A nebylo to tak hrozný, jen to pošramotilo mojí hrdost, který už jsem stejně moc neměl.
Gerard se mnou pořád nemluvil a já nemluvil s ním. Na ostatní to mělo taky jistej vliv, vůbec nás radši nezahrnovali do společnejch rozhovorů, jinak by to taky nemuselo hezky dopadnout. Bylo to jako ticho před bouří.
Jamia, já, Amber a Dean jsme ještě utírali stoly, zvedali židle, vytírali a zametali nějakej brajgl ze země, než jsme mohli odejít. Popřál jsem jim všem dobrou noc, s Jamiou se ještě objal a pak jsem vyrazil s ostatníma klukama ven. Bob jel s Rayem rychle domů (hlavně proto, že Ray musel uklidňovat mámu po telefonu, že je vše v pořádku) a my ostatní jsme šli pěšky. Mikey si něco psal na mobilu, jinak bylo ticho. Občas okolo nás projelo nějaké auto, míjeli jsme pouliční lampy, který jsem počítal, protože nic jinýho jsem neměl, abych se zabavil.
Přemýšlel jsem, co má Gerard v úmyslu, jestli si bude hrát na tichou domácnost dál, nebo mě seřve, možná vykopne, nebo zabije. Smrt mě čeká tak jako tak. Ať už jeho rukou, nebo rukou lidí ve škole.
Odpovědi se mi dostalo, jen co jsme překročili práh jeho pokoje.
"Baví tě to hodně?" Vyjel po mně. S leknutím jsem nadskočil, celej den nemluvil a hned na mě zaječel. Hrál jsem blbýho, tak jsem ho obdařil jedním ze svých nechápavých pohledů, které jsem zdokonaloval zejména v hodinách matiky, "To, že tě tu nechávam bydlet je ti málo?" dodal teda ještě.
"Nevlastníš mě, tak se tak přestaň chovat!" Zařval jsem na něj konečně.
"Myslim, že jsme měli jinou dohodu." Připomínal mi ten den, kdy jsem vlastně jakoby souhlasil, že jsem jeho. Ale ovšem, že jsem to tak doslovně nemyslel!
"T-to bylo v jiný situaci. Nemohl jsem vědět, že to budeš brát tak doslovně. Je moje věc s kym se bavim a co s kym dělam!" Ohradil jsem se.
"Tak si příště laskavě uvědom následky, Franku. Jak ty mě, tak já tobě." Přiblížil se ke mně, čekal jsem, že mi jí napálí, místo toho vzal obličej do mých rukou a přiměl mě se na něj podívat. V jeho očích byl jen hněv, touha, pak trochu zjihnul a já uviděl na krátkej moment i… bolest? To mě Gerard pustil a rázoval si to k hlavním dveřím, že půjde pryč, když je už otevřel, ještě se na mě stačil podívat a dodat: "Je vidět, že jsi ještě pěkně nedozrálej. Neumíš si vážit věcí. A kašleš na city ostatních. Přední jsou ty tvoje."
A pak prásknul dveřma a byl pryč.
Stál jsem tam jakou dobu sám, v šoku pusu dokořán. Pořád jsem nechápal tu jeho poslední větu. Nejdřív když jsem jí slyšel, chtěl jsem se rozeběhnout a těma dvěma ho prohodit, ale jak jsem si tu větu v hlavě opakoval pořád a pořád dokola a přehrával tu scénu, jak se na mě díval, když to říkal, jakým tónem to řekl, například se mu uprostřed věty zlomil hlas. A taky nevypadal vzteklej, spíš jako kdyby se měl každou chvíli sesypat.
Nemohl jsem na to přestat myslet ani ve sprše. Co když měl pravdu? Ke každý věci, co mi řekl, jsem si uměl dát příklad. Jsem nedozrálej, jsem přece puberťák. Neumim si vážit věcí, asi bych měl bejt vděčnější za to, co pro mě Gerard udělal a i Nancy a ostatní kluci. Kašlu na city ostatních? Co když jsem přece jen ublížil rodičum, když jsem odešel? V poslední době jsem opravdu myslel jen na sebe. Možná je to zlozvyk, co mám naučenej už odmalička. Byl jsem samotář, nebyl jsem zvyklej se starat o ostatní.
Ale pořád, proč u toho skoro brečel, když to říkal? To ho ta moje stupidita tak bolela, nebo co? Nebo měl prostě špatnej den? A teď to už nemohl ustát? O Ronniem neřekl ani slovo, ale asi to byla poslední kapka.
Super. Místo toho, abych byl nabroušenej, cejtil jsem se provinile. Potřeboval bych k sobě nějakej návod, protože se v sobě fakt nevyznam. Ale omlouvat jsem se taky nechtěl, když jsem pořádně ani nevěděl za co. Jo, dobře, možná za všechno. Ale je to taky napůl jeho chyba! Kdyby nebyl tak tvrdohlavej a neřekl mi už dřív, že se mu něco nelíbí, nebo tak, vypadalo by to jinak. Taky si za to může sám!
Jsme fakt idioti.

S tímhle závěrem jsem se smířil a mohl si jít lehnout.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Karolína Karolína | E-mail | Web | 20. srpna 2013 v 22:51 | Reagovat

Wuaaaa! Takže ho GeeGee má tak rád? O.o som v šoku. Neviem či som sebecká, a tiež myslím len na seba ale ja by som sa správala ku všetkým tak isto.... Tááákže. Strašne sa mi páči postava Jamii v tejto poviedke :D . So, tešim sa na pokráááčko ako že fakt :D Tentopríbeh by mal dostať oscara :D

2 Sasha Sasha | 21. srpna 2013 v 15:44 | Reagovat

Jo, Gerard tě má doháje rád, ty blbečku. Neasi.

Upřímně řečeno, v týhle povídce je Frank snad ten nejnatvrdlejší tvor na planetě zemi :D. I když je fakt, že nevidět to takhle s odstupem a bejt Frankem, taky bych si asi myslela že Gerard je psychicky narušenej úchyl, kterej se mě jenom snaží zneužívat a potřebuje nademnou mít kontrolu. Ale já jsem paranoidní a myslím si tohle o všech chlapech, haha. (No... možná tak úplně paranoidní nejsem, možná je to prostě jenom pravda.)
Na druhou stranu, Frank Žeryka docela slušně analyzuje, ale není si podle toho schopnej uvědomit, že mu na něm záleží? Někdy mám chuť ho koupnout přímo do hlavy (nebo do brňavky !!)
Ale tak co... Gerard se k němu chová náhodou hezky, dopřává mu kvalitní pravidelný sex a vůbec !

Podtrženo a shnuto : jediný důvod proč se u Tvojí povídky ta rozohňuji je, že mě dokáže úžasně vtáhnout do děje. Miluju, miluju, miluju postavu Gerarda (Jo ! tak strašně nadávám na Franka, protože mu ho prostě závidím ! Ten idiot malej nechápe co má !!)

Ale abych pořád jen nechválila. Fakt je, že to jak je ta povídka napsaná mi zatemňuje mozek. Je to tak čtivě a poutavě napsáno, že když jdu stvořit nějaký komentář, najednou to pozitivno tak přebije negativno, že to úplně zapomenu napsat. Dneska nezapomenu:

Pro začátek bych ještě chtěla říct, že se mi líbí jak je to napsáno lidsky, reálně, spousta nespisovných tvarů, "vtípků" a zajímavých přirovnání ("Hrál jsem blbýho, tak jsem ho obdařil jedním ze svých nechápavých pohledů, které jsem zdokonaloval zejména v hodinách matiky" mě dostalo), mohlo by to ale být ještě mnohem a mnohem lepší...

A dostáváme se k tomu, o čem jsem chtěla mluvit... nebylo by od věci, kdyby sis dala práci s korekturou. Docela často se Ti opakují slova. Taky tam máš zcela očividné překlepy, kterých by sis prostě všimla, kdyby sis to přečetla víckrát, a chyby které vznikají z toho, když člověk rychleji myslí než píše (nebo naopak), ale věty kvůli nim ve finále nedávají smysl ("Přiblížil se ke mně, čekal jsem, že mi jí napálí, místo toho vzal obličej do mých rukou a přiměl mě se na něj podívat").
Jsou to v podstatě drobnosti, a text se i tak dá bez problému přečíst, ale je jich tam docela dost a já si prostě myslím že jsou to věci, kterých není tak těžké se vyvarovat a když někdo veřejně prezentuje svoji povídku, neměly by tam být.
Celé se to pak o mnoho lépe čte a člověk při čtení "neklopýtá". Já mám třeba s tímhle vyloženě problém. Vidím v textu každou chybu a pak mě to hrozně rozptyluje.

Každopádně děkuji, že si dáváš tu práci, a dělíš se námi o tuhle povídku :).

Aaaaah, nemůžu se dočkat jak to bude pokračovat !
Doufám že se Gerard opije a pak Franka brutálně znásilní <3 (haha :D)

3 Sasha Sasha | 21. srpna 2013 v 15:45 | Reagovat

Bože... už zase začínaj ty moje slohákový komentáře -_-

4 Andy Andy | 22. srpna 2013 v 23:14 | Reagovat

Bože, tohle je fakt krutá povídka. Už se moc těším na pokračování. Snad nám Frankouše nezabijou, to by bylo vážně smutný.

5 Miss Murderer † Miss Murderer † | E-mail | Web | 25. srpna 2013 v 21:43 | Reagovat

Chci hrozně moc poděkovat všem, co mi povídku chválí, dává mi to odhodlání pokračovat. :) (Jo jsem to já, Luce, jen jsem tu pod přezdívkou z mýho osobního blogu :D)

[2]: Děkuju, děkuju a děkuju! Co se týče toho opakování slov, jo, je to strašný, dřív jsem psala víc, tak mi to nějak problémy nedělalo, ale teď jsem začala psát zase po dlouhé době, takže se do toho zase dostávám, zkusím na tom ale zapracovat, i na překlepech a tak, pravda je, že tu povídku jsem psala tak zběsile, protože jí četla ze začátku jen moje kamarádka a vždycky mi dala spoustu nápadů a chtěla honem rychle pokračování. :D Ale jsem fakt nehorázně ráda za všechno, co jsi napsala, slohové komentáře mě vůbec nevadí, takže je klidně piš dál! A budu ráda, když mi tam něco opravíš, aspoň si budu dávat bacha pro příště. :)

6 ZdenekX ZdenekX | E-mail | 17. ledna 2017 v 19:31 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na frerard-stories.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

7 MarcoQ MarcoQ | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 11:48 | Reagovat

Miluju čtení vašich článků

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama