Kapitola 10.

2. září 2013 v 18:15 | MissFreakyLuce |  Slave
Pozn. autora: Znovu bych chtěla všem poděkovat za komentáře, pochvaly, kritiky, vážně jsem srdečně ráda, že se vám povídka líbí a já se budu snažit, aby vás nezklamala, i když tak dobrej autor nejsem, udělám co bude v mých silách. Děkuji :)

Probudil jsem se, když bylo ještě šero. Podíval jsem se na zdroj toho, co mě vzbudilo. Postel se prohnula vedle mě a když jsem se tím směrem kouknul, už tam ležel Gerard. I když jsem se na něj díval, nevšiml si toho, že jsem vzhůru. Pěkně to z něj táhlo a prakticky hned usnul. Ještě chvíli jsem tam na něj čučel jak nějakej úchyl. Takže jsem si všimnul, že je oblečenej ještě v bundě, džínech a vůbec mu to nevadilo. Porozhlédl jsem se po místnosti a uviděl, že jsou pootevřený dveře. Nedokázal je ani zavřít. Musel bejt fakt na hadry.



Pomalu jsem se zvedl, abych šel dveře zavřít a vracel se zpátky k posteli. Gerard byl horní půlkou těla na ní a druhá půlka mu visela přes postel dolů na zem. No, nemůžu ho takhle nechat. Ale nedělám to kvůli tomu, že mam výčitky, rozhodně ne. Ale kvůli tomu, že bych to udělal u každýho. Jo, přesně tak. Je to instinkt.

Sundal jsem mu boty, rozepnul kalhoty a sundal mu je taky. Pak jsem mu nohy vyhoupnul na postel, sundal mu bundu a mikinu, takže jsem ho trochu nadzvedl a položil mu hlavu na polštář. Gerard jen zamlaskal a přetočil se. Odhodil jsem věci vedle postele a pak mu daroval kousek peřiny.
Při pohledu na něj jsem si povzdechl a pak si zalezl vedle něj. Nemohl jsem ale usnout, když jsem se mu díval přímo do obličeje, tak jsem se k němu otočil zády a znovu spokojeně usnul.

Ráno jsem se vzbudil naprosto nevyspalej a vyčerpanej, ale musel jsem jít do školy. Odšoural jsem se do koupelny vykonat ranní hygienu. Díval jsem se na svůj odraz v zrcadle a přemejšlel, jak ho vylepšit. Vlasy mi už po stranách dorůstaly, asi bych se je mohl pak odpoledne zkrátit. Kruhy pod očima ale asi už nevylepšim. Pak jsem uviděl na umyvadle ležet Gerardovu tužku na oči.

Možná bych jí mohl použít. Pro jednou.

Vzal jsem jí a orámoval si s ní oči. Vypadalo to vlastně docela tvrďácky a hned jsem se líbil sám sobě víc. Když jsem se šel obléknout, Gerard ještě chrápal v posteli a já byl zajedno rád, že tak tvrdě spí, protože bych vážně nevěděl, co mu po naší včerejší hádce říct.

S Mikeym jsem se potkal dole u snídaně, byl jsem rád, že jede taky do školy, i když nevypadal nějak nadšeně, když jsem se ho zeptal, co se děje, odpověděl mi: "Včera jsem vás slyšel na sebe ječet."
Zase jsem si povzdechl a chtěl si promnout oči, ale pak mi došlo - tužka. Už chápu, jak to maj těžký holky. Tak jsem si jen prohrábl vlasy a podíval se znovu na Mikeyho.

"Jen jsme se trochu nepohodli, Mikey. To bude zase v pohodě." Utěšoval jsem ho, i když jsem sám nevěděl, co si o tom myslet. Mikey jen kývl a pak jsme slyšeli zatroubit Bobovo auto před hotelem.
Přivítali jsme se s klukama a jeli do školy. Tentokrát jsme probírali jejich včerejší koncert.
Už jsem nebyl vůbec nervózní, když jsem šel do školy, včera bylo všechno v pohodě, tak bude i dneska. No, ale pak mi přišel na mysli ten včerejší incident na parkovišti. Skoro bych zapomněl na pravej důvod, proč jsem byl na Gerarda nakrknutej. Díky obrovskýmu nápisu "TEPLOUŠ" na mojí skříňce jsem si na to vzpomněl. Bylo to nasprejovaný, takže to těžko dostanu dolů. Holt se s tim musim naučit žít. Vzal jsem učebnice a šel s Mikeym na první hodinu. Zazvonilo a já si v tichosti poznamenával nějaký věci do sešitu, zatímco do mě Mikey šťouchnul, aby upoutal mojí pozornost. Pořád vypadal utrápeně.

"Nechci, abyste se hádali." Šeptl ke mně. To já taky nechtěl, ale co se dalo dělat. Jen jsem pokrčil rameny a omluvně se na něj podíval, protože když se Mikey o někoho staral, vypadal jako opuštěný stěně na ulici. Mikey si skousl ret, než tiše pokračoval: "Gerard tyhle věci snáší špatně… nechci, aby zase spadl do něčeho, z čeho bude těžký se dostat ven…"
"O čem to mluvíš, Mikey?" Zašeptal jsem k němu zpátky.
"Gerard… No… dřív měl problémy s drogama… a pitím. Začal s tím, když Amelia… no, však ty víš co." Po týhle jeho větě jsem totálně ztuhnul. Gerard přišel totálně namol. Tohle nemůžu Mikeymu říct, ne, to prostě ne. Proč mi to Gerard neřekl…? Chápu, asi o tomhle období svýho života nechce mluvit, ale mohli se zmínit alespoň ostatní, nebo Jamia.

"Pan Iero nám poví správnou odpověď." Ozvalo se najednou od učitelky. Jen jsem nadskočil a nechápavě se na ní podíval. Vůbec jsem netušil, na co se ptala. Pár holek z první řady se začalo hlásit, ale učitelka mě pořád hypnotizovala pohledem.
"Frank má moc práce se svým přítelem se zahájením kampaně o boji za homosexuální práva." Ozvalo se od nějakýho chytráka zezadu. To byla fakt poslední věc, kterou jsem potřeboval slyšet.
"Zavři hubu, debile, nebo ti jí přijdu dozadu omlátit o tuhle židli." Otočil jsem se na něj.
"Klid, klid." Uklidňoval mě Mikey. Učitelka nás oba probodla pohledem.
"Takové výlevy tu v hodině trpět nebudu, Iero! Jste po škole a buďte rád, že to nechci řešit s ředitelem!" Zařvala na mě. No, lepší to už bejt zkrátka nemohlo. Vážně miluju svůj život.

V dalších hodinách jsem radši nemluvil a snažil se ignorovat všechny poznámky mých retardovaných spolužáků, abych si nezadělal ještě na větší malér. Na obědě jsem si stěžoval Bobovi a Rayovi, který učitelku se mnou pořádně zdrbli. Mikey se pořád nezdál ve své kůži, aspoň do tý doby, než si začal psát s Petem, kterému jsem v duchu děkoval.
Mikey, Bob a Ray odjeli po škole spolu, já jim říkal, že na mě čekat nemusej, že půjdu pěšky. Hodinu po škole jsem si odseděl v prázdné třídě s nějakým učitelem, který měl nás "rebely" dneska na starosti. Ostatní si povídali mezi sebou, já poslouchal písničky a čekal na zvonění. Vteřiny se zdály nekonečný, takže jsem se bavil sledováním výrazů učitele, kterej si četl nějakej román pro ženský.

Konečně jsem se dočkal toho zvuku, který nikdy nezněl líp. Zvonění. Tryskem jsem vyletěl ze školy. Nikde nikdo. Ani nevim, co jsem čekal, že tu bude zase Gerard, opírat se o svoje auto? No tak, Franku, taková scéna se děje jen ve filmech pro puberťačky se splašenýma hormonama. No, ne, že bych k tomu měl tak daleko. Ale i tak jsem svůj běh zpomalil.

Kam ten spěch? Cestou k hotelu jsem se stavil ještě v jednom fast foodu pro vegetariánskej burger a pak to vzal delší cestou. Dorazil jsem tam asi tak celkově za hodinu a půl. Věděl jsem, že Gerard bude ve svým pokoji, takže jsem se zhluboka nadechl, než jsem vešel dovnitř.

Ležel na gauči před televizí a přepínal z programu na druhej. Byl zabalenej do deky a ve tváři nepřítomný výraz, jako kdyby si ani nevšimnul, že jsem tady. Kocovina.

"Ahoj." Řekl jsem prostě, když jsem okolo něj procházel a pokládal si tašku vedle postele.
"Ahoj." Odvětil mi mrtvolným hlasem. Pak bylo ticho. Aha, takže spolu zase nemluvíme. Asi je to tak lepší, možná bychom se zase začali hádat. Ale po tom, co mi řekl dneska ve škole Mikey a celkově - jak byl kvůli tomu všemu Mikey utrápenej, jsem chtěl k Gerardovi promluvit.
"Gerarde…?" Oslovil jsem ho. Delší dobu jsem čekal na odpověď, ozvalo se jen prosté: "Jo?"
"Nechci, abys kvůli tomu pil." Výborný debile, nemohls to aspoň líp formulovat? Na odpověď jsem čekal víc, než dlouho, už jsem si myslel, že ani neodpoví.
"To není tvoje věc." Odsekl prostě. Položil jsem si zoufale obličej do dlaní. Co dál?
"Mikeyho to mrzí." Začal jsem mu hrát na city.
"Aspoň někoho." Řekl prostě.
"Hele Gerarde, jestli máš teda nějakej problém, tak mi ho konečně řekni a nechoď kolem horký kaše." Postavil jsem se mezi něj a televizi a vyžadoval jeho pozornost. Gerard se na mě hned podíval a pomalu vstával z gauče, odhazujíc od sebe deku.

"Víš kolik já mam problémů?" Byla to řečnická otázka, řečena skoro až výsměšným tónem, "A kolik z nich je jen kvůli tobě?" přiblížil se a chytil mě silně za zápěstí, drtil mě ve svém sevření, "Třeba to, že nedokážeš nic pochopit? I tak jednoduchou věc, že já se nechci dělit?" zašeptal mi do ucha, než mě za to zápěstí zatáhnul a povalil mě na gauč.
"Počkej, Gerar-" nestačil jsem to doříct, protože jsem měl jeho jazyk v mojí puse. Snažil jsem se bránit. Vážně jsem chtěl ty věci řešit, ale on se nedal odbýt. Mlátil jsem ho do ramen, ale on se odtrhl jen, aby se nadechl, tu situaci jsem využil pro další pokus mluvit: "Ne, přestaň, Ger-" a zase jeho rty, ucítil jsem jeho ruce pod mým tričkem, pak na mém pásku.

Všechno bylo zase tak rychlý. Musel mě svlíknout v rekordnim čase. Nestačil jsem ani protestovat, nemohl jsem udělat nic, proti tomu, co se dělo dál. Byl jsem fakt zoufalej. Nevěděl jsem, jestli brečet, vzdychat, anebo ječet, tak jsem dělal všechno najednou.
Gerard naposledy přirazil a řekl ještě: "Tohle tě snad přiměje si rozmyslet, jak se ke mně budeš chtít příště zachovat." A odtáhl se. Rozklepaně jsem si sedl na gauči a oblékl se a utíkal na balkon si zapálit cigaretu. Znásilnil mě. On mě normálně znásilnil. Když jsem chtěl řešit problémy jako dospělej člověk. A pak kdo je taky nevyzrálej. On je nenapravitelnej. Otřel jsem si slzy, o kterých jsem ani nevěděl a pak si dlouze potáhl cigarety, než jsem si všimnul, že mam společnost. Gerard mě objal a políbil mě na tvář.

"To všechno… kvůli Ronniemu?" Vysoukal jsem ze sebe a Gerard ztuhnul a zakroutil nesouhlasně hlavou, "Tak co jsem ti proboha udělal tak strašnýho?" žádal jsem odpověď. Gerardovy rty se semkly v jednu úzkou čárku a pak se odtáhl, aby si zapálil cigaretu, odpovědi se mi nedostalo.
Zatřásl jsem se zimou, vážně bylo znát, že je tu za chvíli prosinec. Když jsem dokouřil, ještě jsem chvíli čekal, jestli Gerard neodpoví, ale když se k tomu pořád neměl, rozhodl jsem se zajít dovnitř. Za chvíli půjdu za Jamiou do baru.
"Zkoušíte dneska?" Zeptal jsem se slabě, když se Gerard vracel z balkónu, jen opět zakroutil hlavou. Já přikývl a začal se soukat do bundy a Gerard začal dělat to samý.
"Ale pojedu s tebou." Oznámil mi. Jen jsem se na něj znovu nechápavě podíval - v těhle pohledech musim už bejt sakra dobrej, ale nijak jsem se k tomu nevyjadřoval. Moc dobře jsem věděl, že Gerard tam se mnou jede jen proto, aby si mě pohlídal. Já bych asi dneska ani nic nezkoušel, kdyby se Ronnie objevil, neměl jsem na nějaký flirtování náladu.
Stejně dneska nepřišel, z čehož měl Gerard upřímnou radost. Víc si ale povídal s Jamiou, než se mnou. Znělo to, jako kdyby se spolu dlouho nebavili, takže jsem jim dopřál nějaké to soukromí, stejně bych většinu těch jejich tajných přátelských kódů nepobral.

Když jsme se v noci vraceli, v autě mě Gerard hladil po stehně. Nejdřív jsem si myslel, že jen omylem minul řadicí páku, když tam jeho ruka ale zůstávala, věděl jsem, že to náhoda nebyla. Za pár momentů jsme byli v hotelu. Mikey byl zase ve svém pokoji, takže jsem neměl ani možnost si s ním dneska víc pokecat, což mě mrzelo, vážně jsem si s ním chtěl promluvit a trochu ho povzbudit.

Já a Gerard jsme pořád mlčeli, ale on měl nějakou dobrou náladu, působilo to i na mě. Možná ji měl dobrou díky Jamie, ta holka je vážně poklad, mně náladu zvedla pokaždý, když jsem v baru, takže mi ani nevadilo, když se na mě Gerard vrhnul. Bylo to lepší, protože jsem neprotestoval. Bylo to lepší, protože tentokrát jsem to dělal jako omluvu za svoje sobecký chování. Bylo to lepší, protože se mi ulevilo a já se necejtil tak provinile.

Kdo by to kdy řekl, že vzdychající Gerard nějak uleví mojí duši, ale je tomu už tak. Po tom všem jsme si s Gerardem dopřáli společnou koupel a on mě dokonce i objal, když jsme leželi v posteli.
"Takhle se mi to líbí." Zamumlal mi do kůže na krku a já ucítil jeho úsměv a musel jsem se pro sebe usmát. Možná, že když budu přece jen trochu respektovat ty jeho potřeby, možná to bude snesitelnější. A já se nebudu cejtit jako sobeckej idiot.

Od toho večera jsem se rozhodl, aby bylo po jeho.

Každý den byl prakticky stejnej. Ráno jsem se vzbudil, s Bobem, Rayem a občas i Mikeym jsem jel do školy, kde jsem to přežil díky mojí ignoraci vůči ostatním lidem. Po škole mě vyzvedával Gerard a už mi ani nevadilo, když mě chtěl veřejně přivítat po jeho. Odpoledne jsem trávil s Mikeym a Gerardem, občas i Bobem a Rayem. Když Gerard chtěl, někdy jsme zůstávali u něj, než jsme se všichni vydali do baru. Já pomáhal Jamie a oni zkoušeli, což bylo super. A večer jsme si po dobře odvedený práci s Gerardem dali jedno číslo, vykoupali se a usnuli, přitulení k sobě.

Ani jsem to nezpozoroval, ale tak rychle mi to všechno přišlo úplně normální, tak rychle se tenhle systém chytl. Možná to bylo taky kvůli tomu, že jsem už dlouho neviděl Ronnieho. Občas jsem si říkal, kde asi vězí. Možná konečně našli místo, kde můžou vystupovat a on je zaneprázdněnej. Každopádně - když tu nebyl, Gerard měl dobrou náladu, já neměl chuť rebelovat a to mu vyhovovalo. A všechno, co mu vyhovovalo, bylo dobře, protože pak byl Mikey a všichni ostatní šťastný. Rozhodně jsem nechtěl bejt já dalším důvodem k tomu, aby se Gerard dostal do podobných sraček jako po té věci s Amelií.

Chtěl jsem, aby byl šťastnej, aby mohl bejt zase ten, kým byl před tím, než se tohle všechno stalo. Možná, že takhle moje nálada mu pomoct přicházela z nadcházejících Vánoc. Čas hrozně letěl. A já si ani neuvědomil, že budou svátky, než když nám je připomněl učitel ve škole.
"A ne abyste někdo zejtra přišel do školy, jsou prázdniny!" To byl jeho chabý pokus o vtip, který jsme slyšeli za den asi padesátkrát, kvůli ostatním učitelům, kteří měli stejný smysl pro humor. Asi se na tom domlouvali v tý temný kobce - sborovně.


V tuhle dobu z Mikeyho vyzařovalo naprosté nadšení. Byl naše "little miss sunshine". A jeho dobrá nálada pocházela z jedné jednoduché věci - Pete měl na svátky přijet.

Vlastně jsem se na něj docela těšil i já. Párkrát jsem byl u jejich videochatů a Pete byl vážně vtipnej kluk. A když jsem viděl, jak moc je Mikey šťastnej, zkrátka se nedalo nemít dobrou náladu. Říkám, že je Mikey jako štěňátko. Když štěňátko jásá, nejde se neusmát. I když mi celkem dělala starosti jedna věc: budou to první Vánoce, co budu trávit sám.
Kluci budou se svýma rodičema a příbuznýma a já tu zůstanu úplně sám. Třeba to bude den jako každej jinej, no co, tak nebudu slavit Vánoce. Žádný dárky, žádná velkolepá večeře, žádný zpívání koled, cukroví, nebo horká čokoláda. Haha, já ale vlastně pravý Vánoce nikdy nezažil.

Co si to nalhávam, asi celej den probrečim. Tohle byl můj plán alespoň do toho dne, kdy jsme jeli Peta na letiště vyzvednout. Mikey se na zadním sedadle vrtěl jako pes, kterej si chce přizpůsobit pelíšek. Sakra, musím ho přestat přirovnávat ke psovi. Tak jako malý hyperaktivní děcko, který jede poprvý do disney landu. To ze mě a Gerarda dělalo rodiče. Popravdě mě ta představa pobavila, dokonce jsem si říkal, kdo by byl víc táta a kdo máma. Já bych svoje děcka rozmazloval - určitě bych byl máma.

Nemůžu uvěřit, že přemejšlim nad takovýma hovadinama.
"Už jsem vám říkal, jak Pete-" Začínal další větu Mikey - popravdě jinak jeho věty nezačínali.
"Ještě jednou a přísaham, že to auto otáčim, vyhodim tě kilák od letiště a pojedeš domu s Petem na jeho pojízdnym kufru." Vyhrožoval mu Gerard. Byl tak vážnej, že chvíli po tom bylo v autě ticho. Ale pak jsem si to představil a smíchy poprskal okýnko auta. Mikey se začal tlemit hned po mně a Gerard se pořád snažil bejt vážnej, aby budil respekt, ale moc dlouho mu to nevydrželo.

Na letišti u brány, kde měl Pete vylézt, byl Mikey pěkně nervózní. Pořád chodil z místa na místo, prokřupával si prsty a hypnotizoval snad každýho, kdo se na něj divně podíval, jako kdyby je chtěl proklít pohledem.
"Vypadam dobře?" Zeptal se najednou nejistě. Ptal se nás už asi po padesátý, takže jsme s Gerardem jen ukázali palec nahoru.
"Let číslo tři sta dvacet pět právě přistál." Rozlehlo se po letišti a Mikey nadskočil snad metr vysoko.
"Je tady, je tady, je tady, je tady!!!" Třásl s náma a já mu dal ruce pryč z mých ramenou.
"Jo, Mikey, tak se uklidni a dejchej jo?" Promlouval jsem mu do duše. Mikey se postavil skoro až k odbavování, jen aby viděl, kde je jeho milovanej. Za chvíli Mikey ztuhnul, pak se začal třást a usmívat se od ucha k uchu. Podíval jsem se tam, kam jeho zrak směřoval a uviděl kluka o něco málo vyššího, než jsem já. (Ano, vskutku překvapivé, že je někdo vyšší, blbý poznámky si nechte.) Měl kratší nagelovaný černý vlasy a tužka mu zdobila jeho hnědý oči. Pete Wentz. Docela mi připomněl takový ty počátky emo stylu. Ale slušelo mu to.

"Mikey!" Vykřikl Pete a rozeběhl se hned naproti Mikeymu, který stál pořád na místě. Pete ho chytl za pas a objal ho tolik, že ho jakoby i nadzvedl, což vypadalo celkem vtipně. Objímali se pěkně dlouho a asi si šeptali něco do ucha. Když se Mikey odtáhl, tak se mu leskly oči, pravděpodobně štěstím. Když jsem je takhle viděl, říkal jsem si, jak moc silný pouto mezi nima asi je. Docela jsem jim tu všechnu lásku záviděl.

Gerard mě zatahal za loket, abych přestal zírat na ty hrdličky a podíval se na něj.
"Pojedeme se ještě najíst, pak pojedeme do hotelu, zabalíme si a nejspíš pozveme ještě Raye a Boba, když zejtra odjedem." Pověděl mi dnešní plán. Jen jsem svraštil obočí.
"Kam jedeme?" Vyptával jsem se.
"K našim." Odvětil krátce. Jen jsem v šoku stál a zíral na něj, "Co? Snad sis nemyslel, že jsem až takovej necita, že tě necham o Vánoce samotnýho?" vykulil na mě oči, když zjistil, že jsem si to fakt myslel, "Ale Frankie, na Vánoce si chci užívat, zejména s tebou, jestli víš, jak to myslim." Mrkl na mě jedním okem a já zrudl. Počkat. To nemůžu. Ne v domě jeho rodičů. Já tam nemůžu jet. Přece jim nesmim dělat přítěž. Vůbec mě neznaj. To prostě nejde!
"Ale… um…" Snažil jsem se protestovat, když mi Gerard položil jeden prst na rty.
"Pšššt. Všechno už je zařízený, moje máma byla nadšená, když zjistila, že mám přítele, táta to samý." Usmál se na mě. V tu chvíli se mi rozbušilo srdce a ztížilo dýchání. Přítel? Slyšel jsem dobře?
"Přítele?" Opakoval jsem po něm.
"No, musel jsem přece svý mámě nějak vysvětlit to, že si chci někoho na Vánoce vzít s sebou domů. Pete jde taky a já nechtěl zase mít půlhodinovej proslov o tom, jak chvalně viděj mý rodiče jejich budoucnost a já zase nic. Pak by si ze mě dělali zase jako každej rok srandu, že mi nevydrží vztah dýl než měsíc." Mávl nad tím rukou. A-ha. Já jsem si říkal, že v tom bude háček.
"A jak dlouho spolu jsme, smím-li to vědět?" Povytáhl jsem obočí.
"V baru jsme se potkali v říjnu, takže tři měsíce?" Zaculil se na mě. Nemožný, jak to letí. Přijde mi, jako kdyby to bylo včera, co mě Gerard vytáhl z tý rvačky. Ale tak snadno a rychle jsem si na tenhle život navyknul. I když to stálo občas veškerou mojí hrdost.

"Tři měsíce? Páááni, gratuluju." Ozval se - mně ne moc známý hlas. Pete. Jen jsem zrudl.
"Ehm… ne, je to jinak než-" Ani jsem to nestačil doříct a Gerard mě objímal jednou rukou okolo ramen.
"Ale nezatloukej, zlatíčko." Pověděl a líbl mě na tvář. Hned jsem ho odtrčil.
"Žádný trénování na to divadýlko před tvýma rodičema nebude." Zarazil jsem mu to, když se na mě hrnul s další dávkou zamilovanejch keců. Pete s Mikeym se drželi za ruce a sledovali nás. Pete najednou zakroutil hlavou a dodal: "Manželé."
"Já ti to říkal!" Usmál se na něj Mikey, když se mu Pete pověsil kolem krku a zase ho dlouze políbil, než jsme vyrazili k autu. Hrdličky jsem nechal sedět vzadu a sedl si zase vedle Gerarda dopředu. Už se stmívalo a tak jsme na ty dva dozadu pořádně neviděli, ozývaly se jen mlaskavé zvuky.

"Klid tam vzadu! Právě jsem pral potahy do auta! Vopovažte se mi je zasvinit!" Sekýroval je Gerard jako máma, která napomíná svoje děti, kterým koupila zmrzlinu a jdou s ní do auta. Jo, možná, že by byl Gerard taková ta přísná mamka a já ten hodnej táta.

Bože, už je to zase tady.

Tyhle myšlenky jsem vyhnal z hlavy, jen co jsme dojeli na klidné parkoviště u nějaký levný restaurace blízko hotelu, objednali jsme si a když jsme čekali na jídlo, Gerard mě začal nenápadně hladit po stehně pod stolem a přitom propaloval pohledem Mikeyho, který dělal Petovi to samý. Sourozenecká rivalita. Jen jsme se na sebe s Petem slabě pousmáli a věděli, co se tomu druhýmu honí hlavou.

Cestou do hotelu bylo v autě trochu 'živo'. Díky bohu jsme přijeli akorát, jinak by se ty dva vzadu fakt ponořili do něčeho "lepšího", než bylo jen vášnivý líbání. A i když mám Mikeyho rád, u tohohle jsem fakt bejt nemusel.
"Napíšu Rayovi a Bobovi, ať se stavěj." Nabídl se Gerard, když se ti dva schoulili do objetí na gauči ve společenský místnosti. Pořád se k sobě tulili, šeptali si, líbali se a bylo to tak přesladký, až z toho bolely zuby, takže jsem se nedivil Gerardovi, že od nich takhle vycouval. Já si zase vzal nějakou knížku a sedl si do křesla nejblíž krbu.

"Takže Franku, rád tě vidim konečně naživo." Začal Pete, když už jen seděl vedle Mikeyho a objímal ho kolem ramen a Mikey se usmíval, jako kdyby nemohl nikdy přestat.
"Nápodobně." Usmál jsem se na něj, když jsem se na ně kouknul zpoza knížky.
"Jak se těšíš na Vánoce u Wayů?" Zaculil se na mě Pete a společně s Mikeym vyčkávali na mou odpověď.
"Uh, no, před pár chvílema jsem se teprve dozvěděl." Pokrčil jsem rameny.
"Cože? Gerard už to ví asi dva tejdny zpátky." Vyjevil se Mikey. Gerard, ten bastard. Plánoval to celou dobu, aby to řekl a já byl v šoku a nestačil vymyslet nějakou jinou výmluvu.
"Bude to super Franku, uvidíš. Mamka Wayová vaří úžasně a táta je vážně vtipnej týpek." Povzbuzoval mě.
"Trávíš tu každý Vánoce?" Zeptal jsem se ho.
"No, minulej rok jsem tu byl prvně, ale to jsme s Mikeym ještě nebyli oficiálně spolu, takže…"
"Ale mamka ho stejnak už brala jako mýho manžela, takže to bylo v pohodě." Doplnil ho Mikey a já se zasmál. Ti dva byli fakt dokonalí jako pár. Když se začali zase cicmat, odkašlal jsem si a znovu se začetl do knížky, než mi někdo položil ruku na rameno, věděl jsem, že je to Gerard, tak jsem ho schválně provokativně ignoroval. Pak jeho ruka ale zajela k lemu mého trička, zatahala za něj a vjela pod d tričko.

"TO STUDÍ!" Vypískl jsem, když mě začal zkoumat jeho rukou. Po chvíli šoku jsem si zvykl a zakryl jeho ruku knížkou, protože jsem si myslel, že nás Pete s Mikeym sledují, ale ti dva si nevšímali ničeho jinýho než sebe. Gerard přejížděl po mojí hrudi tam a zpátky a já zaklonil hlavu do zadu. Bylo to vážně příjemný, pak mu ruka vyjela za můj krk, kde přidal i tu další a začal mě masírovat.

"Ah… jo, Gerarde, přesně tam." Zavzdychal jsem a on se začal tiše smát a kluci na gauči vybuchli smíchy.
"Hele, na společný orgie ještě připravenej nejsem, tak dobře se neznáme Franku." Napomínal mě Pete a já se jen zastyděl a zase zabořil nos do knížky. Gerard mě nepřestával masírovat a bylo to strašně příjemný, takže jsem jen něco slastně zamumlal a on si pak klekl vedle křesla, aby byly jeho rty na mém uchu.

"To bylo sexy." Zašeptal a políbil mě na krk a jeho ruce byly pryč. Jen jsme tam na sebe v tichosti čučeli, jako kdybychom si chtěli něco říct, ale k ničemu jsme se neměli, když se Gerard už přiblížil, že místo mluvení použije svojí pusu k něčemu jinýmu, do společenský místnosti vtrhl Bob a Ray.

"Čaaau!" Pozdravili nás všechny, ale především Peta, kterýho odtrhli od Mikeyho a začali s ním ze srandy wrestlovat na podlaze. Chudinka Mikey se ho snažil zachránit, ale nějak se mu to nedařilo, když ho konečně nechali na pokoji, Pete se jen bezvládně válel na zemi a Mikey hned padal za ním, takže je kluci vyhnali z gauče a ulovili si ho jen pro sebe.
"Takhle se to dělá." Poznamenal Bob a zákeřně se usmál. Ray jen přikývl, takže se celý jeho afro zahejbalo a Mikey zvedal Peta ze země a pořád ho oprašoval a nadával na Boba a Raye, jak mu demolujou Peta hned po jeho příjezdu.
"Nebuď taková netykavka, Mikey. Všichni tady víme, že si hrozně rád, že jsme ho takhle zdemolovali, aspoň mu budeš moct vylízat rány." Zamrkal na něj Ray a Bob vybouchl smíchy. Gerard jen udělal znechucený zvuk.

"Tu představu si odpustim." Dodal ještě a pak mě začal tahat z křesla, abych se zvednul. Předpokládal jsem, že mě odtáhne do pokoje, ale místo toho si sedl do křesla místo mě a pak mě strhnul do jeho klína.
"Hele, Rayi, taky se můžeme začít cucat, ať netrháme partu." Navrhl Bob a Ray se začal schovávat.
"Jdi ode mě, Bryare!" Bránil se Ray a začal po něm házel polštáře, když po něm Bob začal ze srandy narážet. Seděl jsem na Gerardovi bokem, takže si opřel svojí ruku o moje koleno a hladil mě po něm prstama. Bylo to takový hezký, nějaký moc jemný na něj, ale nechal jsem si to líbit a dal jsem mu ruce okolo krku, což znamenalo, že mohl klidně pokračovat. Bob s Rayem a Petem se začali bavit o novinkách z Chicaga a já s Gerardem jsme předstírali zájem. Možná bych se o to vážně zajímal, kdyby se Gerardova ruka nepřemístila na vnitřní stranu mýho stehna a nepřejížděla sem a tam. A pořád blíž a blíž k zipu na kalhotech.

Opřel jsem si spokojeně hlavu o Gerardovo rameno a jen tak podřimoval. Pohodička.
"Jsi nějakej mazlivej." Stačil si všimnout Gerard. Jen jsem si povzdechl a protočil oči.
"Touhle dobou jsem vždycky takovej." A byla to pravda. Nevím proč, byl jsem prostě takovej víc citlivej o tyhle svátky, už jako maličkej jsem se touhle dobou válel po svým obřím plyšovým medvídkovi a koukal na pohádky.
"Tak toho využijeme." Zamručel. Jasně, co jsem mohl čekat. Ale já se vážně chtěl jenom objímat, na tom není nic špatnýho.

"Ehm ehm, tak my si snad už půjdeme zabalit." Říkal Gerard, když mě shazoval z jeho klína a sám se zvedal z křesla.
"Jasně. Zabalit." Řekli všichni ostatní naráz a já se jejich sehranosti začal smát. Gerard jen vyplázl na Mikeyho jazyk, když na něj ukazoval, ať jsme potichu. Cestou k jeho pokoji Gerard propletl jeho prsty s mými, což byla příjemná změna, když se mě dotýkal takhle jemně. Tohle mi vyhovovalo.

Jen co se zavřely dveře, už byl Gerard přisátej na mých rtech a já ho líbal zpátky. Nakonec jsem se odtrhl a provokativně jsem se prošel až na druhej konec místnosti k mojí tašce a začal si připravovat věci, co si vezmu s sebou. Gerard jen netrpělivě zakňoural, když jsem si ho nevšímal, tak to zopakoval. A když jsem si ho pořád nevšímal, tak zavrčel, přešel místnost až ke mně a shodil mě na postel a sedl si na mě obkročmo.

"Říkal jsem, že tý tvojí nálady využijeme." Začal se na mě vrtět a já jen čekal, co udělá dál, zatím jsem měl svoje ruce jen položené na jeho bocích. Když se ale k ničemu neměl, tak jsem ho prostě přitáhl za krk a políbil ho. Líbali jsme se takhle dobrejch pár minut, než začala bejt takhle pozice Gerardovi nepříjemná a slezl ze mě, že jsme leželi vedle sebe a jen se líbali. Jeho ruka mě hladila po délce mojí paže a pak zatahal za moje tričko, abych zvedl ruce a on mi ho mohl sundat. Začal mě líbat na krku, na hrudi, až na můj podbřišek a když jsem si myslel, že bude pokračovat, prostě se vrátil na moje rty, což mě trochu naštvalo, přetočil jsem se tak, aby byl Gerard pode mnou, taky jsem mu sundal tričko a začal rozepínat kalhoty. Až mě překvapilo, jak moc dobrej už v tom jsem, nějak mi v tomhle všem ten trénink v poslední době pomohl.

Nebylo nic lepšího než bezmocnej Gerard pode mnou, když vzdychá a nemůže se pohnout a ta představa, že to jen díky mně. Netrvalo to dlouho, byla to jen taková rychlovka, pak jsme se vyměnili a nebylo to jinak. Jen jsme tam vedle sebe chvíli leželi pod peřinou a objímali se, líbali se. Tuhle část na tom všem mám asi fakt nejradši. No dobře, možná ne, ale je to jedna z nejlepších věcí.
"Tak jdem balit?" Zeptal se mě Gerard náhle. Jen jsem přikývl, začal se líně oblékat a zabalil si. Měl jsem to dřív než tady naše diva, tak jsem mu s tím musel taky pomoct. Ještě jsme se rozhodli se vrátit za klukama, přece jen - Boba a Raye neuvidíme celý prázdniny pravděpodobně.

"A co takhle uspořádat mejdan na Novej Rok?" Navrhl najednou Ray, "Byla by to fakt bomba párty, vážně nechci trávit Novej rok s rodičema anebo na nějaký párty a stěžovat si celou dobu na ty techno sračky, co tam pouštěj." Pokračoval.
"Naši budou pravděpodobně Novej Rok trávit s ostatníma jejich kamarádama, takže bychom mohli ten mejdan udělat u nás, co řikáš, Gerarde?" Zeptal se Mikey, když se konečně zapojil do konverzace, co ho nechal Pete taky vydechnout.
"Nezní to špatně, jen musíme najít bezpečný místo, kam schovat klíč od ložnice našich, pamatuješ, jak minule vyváděli, když…" Nedoplnil se Gerard a pokračování znal jen zasvěcenec Mikey.

"Tak domluveno. Party hard." Našpulil pusu Bob a krátce "zatancoval". Za hodinu se Ray i Bob měli na ochodu a když se loučili, tak se Bob praštil do hlavy a řekl: "No jo! Dárky!" to Ray udělal jen "facepalm". Bob vyběhl kamsi ven k autu a vrátil se s igelitkou a začal z ní po nás házet krabičky.
"Tady máte dárečky za to vaše příšerný chování, vy hajzlové." Dělal si z nás srandu a pak hodil i jeden po mně. Začal jsem se omlouvat, že já pro něj ale nic nemam a on jen mávnul rukou. Začal jsem nadšeně trhat papír a našel tam CD. Bylo nejspíš vypálený, ale bylo na něm ozdobně napsáno: "My Chemical Romance - The best of" začal jsem se smát tomu názvu, protože měli sotva pár písniček, ale udělal mi tim hroznou radost.

"To proto, že jsi naše největší fanynka." Pocuchal mi vlasy, když jsem ho objímal. Ray dostal struny na kytaru, Mikey s Petem dostali trička s názvem skupiny, kde ten druhej hrál. Takže Mikey se pyšnil 'Fall Out Boy' tričkem a Pete 'My Chemical Romance', zvědavě jsem pohlédl na Gerarda a ten dostal - šminky? Přesněji řečeno stíny na oči a novou černou tužku.
"Gee se hrozně rád promenáduje před zrcadlem s make-upem, tak mě napadlo, že by se mohly šiknout." Pokrčil rameny Bob a usmál se, když si Gerard prohlížel různý odstíny stínů.
"Díky Bobe, přesně tohle jsem si přál." Zněl upřímně, takže jsem to nevydržel a začal se trochu pochechtávat. Po poděkování za dárky se kluci rozhodli, že teda pojedou. My ostatní jsme se domluvili, že jeden druhýmu dáme dárky až o novej rok. Vlastně jsem měl teď výplatu, a pro ty peníze jsem neměl nějaký využití, takže to vrazim do dárků, ať maj ostatní radost.
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Andy Andy | 2. září 2013 v 22:25 | Reagovat

Tohle byl super díl, ikdyž celá povídka je super. Vánoce u Waů, no myslím že to bude eště velice, VELICE zajimavé. Asi sem na tý povídce závislá xD, takže se už moc těším na pokračování.

2 Karolína Karolína | E-mail | Web | 3. září 2013 v 13:49 | Reagovat

Páči sa mi keď je Frank taký prítulný. A myslím, že mňa prekvapila viac ako Frank informácia, že Gerard vie o tých vianociach už dávnejšie. A dokonca aj Mikey! Ja keby som bola Mikey tak by som to Frankovi už dávno povedala, že ide na vianoce k Wayovcom. Ale ktovie čo všetko sa deje v - tak povediac - zákulisý.

P.S.: Perfektná časť. Moc, moc sa mi páčila :D

3 Dylan Dylan | 5. října 2013 v 19:44 | Reagovat

super poviedka, celé som to prečítala naraz a musím povedať, že máš vážne talent :) ... neskutočne sa teším na pokračovanie  :)

4 dede dede | 15. října 2013 v 22:11 | Reagovat

Super poviedka ale uz sam bojim kde je ten dalsi diel

5 Jayjay Jayjay | 6. ledna 2014 v 21:29 | Reagovat

Díl prosimpěkně, ještě.

6 Wolfi Wolfi | 20. března 2014 v 21:42 | Reagovat

Nejlepší příběh co jsem kdy četla :) doufám, že to bude mít ještě nějaký pokračování

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama